Karel Bradáč byl český komunistický satirik. Rodiče, rolník Karel Bradáč a Alžběta Mastíková přišli do Prahy ze Sedlice, okres Strakonice, kde byli 25. října 1910 oddáni. Karel Bradáč byl nejmladší ze tří dětí, které se všechny narodily v Sedlici. V roce 1914 se otec přestěhoval do Nuslí a nastoupil jako zřízenec v Živnostenské bance, rodina zůstávala v původním bydlišti; po začátku 1. světové války však musel narukovat. V roce 1919 se celá rodina přestěhovala na Žižkov. Karel Bradáč se po absolvování měšťanské školy v roce 1933 vyučil v knihkupectví Václava Neuberta. V letech 1934–1939 pracoval v nakladatelství Pavla Prokopa Levá fronta. Jeho práce zveřejňoval měsíčník pokrokového studentstva Mladá kultura, který vycházel v letech 1935–1938. Za okupace byl jako komunistický odbojář v roce 1940 uvězněn a ve vězení strávil tři roky; zbytek okupace prožil jako pomocný dělník ve Strakonicích. V letech 1945–1948 byl redaktorem v nakladatelství Svoboda a pracoval v kulturní rubrice Rudého práva. V roce 1949 se stal vedoucím redaktorem periodika Románové novinky. V letech 1953–1969 byl redaktorem Dikobrazu. V roce 1961 obdržel vyznamenání Za vynikající práci. Je pohřben na Vyšehradském hřbitově v Praze. Karel Bradáč patřil k novinářům a spisovatelům aktivně podporujícím komunistický režim. Pro jeho verše, zejména v padesátých letech, byla typická dobová kritika imperialismu a jeho různých projevů . V šedesátých letech se spíše zaměřil na nedostatky v budování socialismu . V časopisu Dikobraz publikoval především satirické verše, obvykle poplatné době vzniku. V padesátých a šedesátých letech přispíval satirickými verši i do jiných periodik, např. Rudého práva....