Jan Amos Komenský, latinsky Iohannes Amos Comenius, německy Johann Amos Comenius byl poslední biskup Jednoty bratrské a jeden z největších českých myslitelů, filosofů a spisovatelů. Během svého života si získal renomé především jako pedagog, resp. teoretik pedagogiky a autor mnoha spisů z tohoto oboru. Byl jediným tvůrcem originální, filosoficky ukotvené pedagogické soustavy v českých zemích, zabýval se všeobecnou teorií výchovy, didaktikou, vytvořil speciální metodiku výuky jazyků a sám sepisoval originální učebnice. Už za Komenského života si získaly mimořádnou oblibu jeho jazykové příručky Janua linguarum reserata a Orbis sensualium pictus . Komenský je považován za zakladatele moderní pedagogiky a vysloužil si přízvisko „Učitel národů“. Literární odkaz Jana Amose Komenského, který byl coby nekatolík nucen od roku 1628 působit v exilu, je velmi obsáhlý a různorodý. Psal latinsky i bohatou a působivou češtinou. Tvořil spisy encyklopedické a jeho ideálem byla pansofie , objímající veškeré tehdejší vědění, zanechal však také díla teologická i teosofická, hymnologická i hymnografická či všenápravná . Do obecného povědomí se zapsal také jako autor nejslavnějšího česky psaného díla 17. století s názvem Labyrint světa a ráj srdce. Rodinné příjmení bylo Szeges. Jeho otec přijal pseudonym Komenský. Místo narození Jana Amos Komenského není známo. Jako pravděpodobná místa se uvádějí Uherský Brod nebo Nivnice . Občas se zmiňuje i Komňa (z čehož by mohl vzniknout přídomek Komenský, Comenius, jako jeho rodiště Komňu uváděli i někteří Komenského vrstevníci[...

Narozena 28. 4. 1919 v Lomnici nad Popelkou, zemřela 24. 9. 2005 v Sedlčanech. PhDr., česká klasická filoložka, překladatelka z klasických jazyků.

Otokar Chlup byl český pedagog. Byl profesorem na Masarykově univerzitě, přednostou Škol vysokých studií pedagogických v Brně a v Praze. Stal se prvním děkanem Pedagogické fakulty University Karlovy, ředitelem Pedagogického ústavu J. A. Komenského ČSAV. Angažoval se v mravní výchově a dějinách pedagogiky. Za 1. republiky se zúčastnil reformního hnutí. Tvorba tohoto vědce se dá rozdělit do 3 období: Po ukončení středoškolského studia se stal posluchačem Filozofické fakulty Karlovy univerzity. Studoval češtinu a francouzštinu, ale velice ho zaujaly semináře z psychologie a pedagogiky, které také navštěvoval. Po ukončení studií se věnoval výuce. Prvně jako suplent a po složení státní rigorózní zkoušky začal vyučovat na reálce v Náchodě. Během předválečného období hodně cestoval , díky čemuž se seznámil s řadou významných osobností a měl možnost studovat i některé významné proudy . V předválečném období se také zaměřil na publikační činnost a vydal své první studie. Mezi nejvýznamnější patří Kulturní boj o školu a Mravní nemoci dětství. Kromě publikační činnosti se věnoval i překladům a jako první do češtiny přeložil např. Duševní vývoj dětský od I. Kinga. Brzy po vypuknutí války musel narukovat na frontu, díky čemuž mohl pozorovat pocity vojáků i předrevoluční dění v Rusku. Po první světové válce se začal věnovat vědecké činnosti. Působil v Čs. ústavu J. A. Komenského a jako soukromý docent na Filozofické fakultě Karlovy univerzity. Podílel se také na vzniku instituce, která měla za cíl vzdělávat učitele měšťanských škol, nazvané Školy vysokých studií pedagogických. Kromě působení na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity se podílel i na vzniku Pedagogického semináře na bratislavské univerzitě, kam pravidelně dojížděl přednášet. V tomto období je významná také jeho publikační činnost, např. Vý...