Denis Ivanovič Fonvizin
Komedie : Brigadýr; Výrostek

1960 | Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění

Dvě dramatické satiry na společenské poměry drobné venkovské statkářské šlechty v Rusku za vlády Kateřiny II. Autor se neomezil jen na zesměšňováni a pranýřování cynismu, hlouposti, soudnictví, panské zvůle, ale vyslovil i pevnou víru v nápravu ruské společnosti. Obsahuje hry Brigadýr a Výrostek. Dvě dramatické satiry na společenské poměry drobné venkovské statkářské šlechty v Rusku za vlády Kateřiny II. Autor se neomezil jen na zesměšňováni a pranýřování cynismu, hlouposti, soudnictví, panské… zvůle, ale vyslovil i pevnou víru v nápravu ruské společnosti. Obsahuje hry Brigadýr a Výrostek.

Objednávky po 18. 12. 2025 již pravděpodobně nebudou doručeny do Vánoc.

Stav

Dobrý

bez obálky

Vytvořit poptávku

O knize

Stav:	Dobrý
Vazba:	brožovaná
Počet stran:	255
Jazyk:	česky
Překladatel:	Milada Pošarová, Ivan Růžička
Edice:	253. svazek ed. 253. svazek ed. Světová četba
Vydání:	Vyd. 1.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	26. 6. 2023 13:27
Číslo položky:	580816

O autorovi

Denis Ivanovič Fonvizin

Pocházel z dávno poruštěné livonské šlechtické rodiny von Wiesen, která přesídlila do Moskvy již za vlády cara Ivana Hrozného. Patřil mezi první žáky nově založené moskevské univerzity, kde se zabýval lingvistikou. Již tehdy projevoval neobyčejnou zálibu v divadle a byl proslulý svými epigramy. Roku 1762 vstoupil do státní služby a stal se ministerským tajemníkem. Roku 1769 dokončil svou první komedii Brigadýr, která položila základ jeho literární slávě a zjednala mu přístup ke dvoru carevny Kateřiny II. a do salonů nejvyšších ruských hodnostářů. Vrcholem jeho tvorby se pak stala komedie Výrostek z roku 1782, díky které je Fonvizin právem považován za zakladatele moderního ruského dramatu. Je jediným ruským dramatikem 18. století, jehož divadelní hry, se stále hrají. Ve svých satirických komediích nelítostně odsoudil nevolnictví, primitivnost venkovské šlechty, panskou zvůli i cynismus a nepoctivost úředníků, ale také zesměšňoval frankomanii, tj. nekritický obdiv ke všemu francouzskému. Reformy Kateřiny II. však jako příslušník umírněné a vzdělané aristokracie hodnotil kladně. Jeho dílo sice vychází převážně z klasicismu a osvícenství, ale především jeho nedokončená autobiografie napsaná pod vlivem Jeana-Jacquese Rousseaua již nese znaky nastupujícího preromantismu.

Více od autora