Miloš Vodička
Kejklíři

1971 | Nakladatelství Mladá fronta

Obsahuje i druhé vydání básně Čarodějnice z Blois

Kůň, labuť, páv, luna, krev, anděl jsou sice i u Vodičky jakýmsi archetypovým vzorníkem, jakousi nabídkou z ruky věčnosti, avšak už tady je básník protíná ustavičnou pochybností o jejich postižitelnosti, natož pak o jejich stále znějícím smyslu. Podle Fice se tyt…o „věčné“ emblémy a symboly ocitají v pozici buď tajemných čekatelů, aspirantů symboličnosti, nebo v pozici novodobě se zrcadlící a pokřivené právě tím neobarokním svárem těla s duší, hmoty s ideou, sochy s obrazem, snu se skutečností mnohdy drsnou či postiženou ironií. Jako by se tady všemi opuštěný básník již nemohl obklopit zamčeným a symbolickým světem snů a představ, ale jako by ho stále vtíravější realita nutila k nedobrovolným expanzím do přízemnosti nebo někam za zrcadlový obraz skutečnosti. Koncízní osvětí prvních Vodičkových básnických cyklů přehlušila zdánlivě banální, téměř turistická cesta do Francie v roce 1966. Tehdy navštívil básník také město Blois, proslulé mimo jiné procesy s čarodějnicemi. Dvacetiosmidílnému cyklu Čarodějnice z Blois předcházejí čtyři prology, uvádějící do tajemných prostorů všepohlcující i pohádkově temné a adorované ženy. Obraznost a konkrétnost naznačují již vstupní verše z prvého Prologu. Pak následuje osmadvacet lyrických fresek, portrétů či arcimboldovských metamorfóz čarodějnice, které mohou připomínat stejně tak scenérie renesančních budoárů s tajemnými ženskými zjevy jako martyrologické výjevy z časů barokní inkvizice. Básník čarodějnici oprošťuje od dějinných souvislostí a kreslí ji jako mnohovrstevnatý ženský idol, lavírující mezi stvořením a apokalypsou, mezi láskou a prokletím, mezi pravdou a hrou. Čarodějnicí z Blois začala Vodičkova příznačná básnická cesta, kterou v následujících letech rozšiřoval a obohacoval o další fasety, aniž ji kdy opustil. Cyklus Kejklíři je opět rozklenutý mezi přírodním lyrismem a ohlasově pojednávaným neoromantismem, syceným křesťanskými prvky a emblémy, ale i častými návraty k antice, jež se stanou záhy další konstantou jeho poezie. Obsahuje i druhé vydání básně Čarodějnice z Blois

Kůň, labuť, páv, luna, krev, anděl jsou sice i u Vodičky jakýmsi archetypovým vzorníkem, jakousi nabídkou z ruky věčnosti, avšak už tady je bás…ník protíná ustavičnou pochybností o jejich postižitelnosti, natož pak o jejich stále znějícím smyslu. Podle Fice se tyto „věčné“ emblémy a symboly ocitají v pozici buď tajemných čekatelů, aspirantů symboličnosti, nebo v pozici novodobě se zrcadlící a pokřivené právě tím neobarokním svárem těla s duší, hmoty s ideou, sochy s obrazem, snu se skutečností mnohdy drsnou či postiženou ironií. Jako by se tady všemi opuštěný básník již nemohl obklopit zamčeným a symbolickým světem snů a představ, ale jako by ho stále vtíravější realita nutila k nedobrovolným expanzím do přízemnosti nebo někam za zrcadlový obraz skutečnosti. Koncízní osvětí prvních Vodičkových básnických cyklů přehlušila zdánlivě banální, téměř turistická cesta do Francie v roce 1966. Tehdy navštívil básník také město Blois, proslulé mimo jiné procesy s čarodějnicemi. Dvacetiosmidílnému cyklu Čarodějnice z Blois předcházejí čtyři prology, uvádějící do tajemných prostorů všepohlcující i pohádkově temné a adorované ženy. Obraznost a konkrétnost naznačují již vstupní verše z prvého Prologu. Pak následuje osmadvacet lyrických fresek, portrétů či arcimboldovských metamorfóz čarodějnice, které mohou připomínat stejně tak scenérie renesančních budoárů s tajemnými ženskými zjevy jako martyrologické výjevy z časů barokní inkvizice. Básník čarodějnici oprošťuje od dějinných souvislostí a kreslí ji jako mnohovrstevnatý ženský idol, lavírující mezi stvořením a apokalypsou, mezi láskou a prokletím, mezi pravdou a hrou. Čarodějnicí z Blois začala Vodičkova příznačná básnická cesta, kterou v následujících letech rozšiřoval a obohacoval o další fasety, aniž ji kdy opustil. Cyklus Kejklíři je opět rozklenutý mezi přírodním lyrismem a ohlasově pojednávaným neoromantismem, syceným křesťanskými prvky a emblémy, ale i častými návraty k antice, jež se stanou záhy další konstantou jeho poezie.

Vyberte kus s kódem POETLE: 95 Kč

Stav

Dobrý

odřená obálka

Skladem pro e-shop

	Stav Dobrý odřená obálka	Skladem pro e-shop	119 Kč
	Stav Dobrý PODPIS	Skladem pro e-shop	99 Kč

O knize

Stav:	Dobrý, odřená obálka
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	85
Jazyk:	česky
Ilustrátor:	Josef Vyleťal
Vydání:	1. vyd.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	16. 5. 2025 15:46
Číslo položky:	1237394

O autorovi

Miloš Vodička

Básník Miloš Vodička se narodil 27. prosince 1938 v Chrudimi v rodině finančního úředníka. V roce 1942 se rodina přestěhovala do Pardubic. V roce 1950 byl jeho otec odsouzen z politických důvodů k šestnáctiletému vězení. Byl propuštěn až v roce 1960 v rámci tehdy udílené amnestie. Po otcově uvěznění byl Vodičkovým zkonfiskován majetek a museli se nedobrovolně vystěhovat do vsi Nebušice u Pardubic. Od roku 1954 žil básník opět v Pardubicích, kterým zůstal věrný až do současnosti. Studoval na Vyšší průmyslové škole chemické se specializací na anorganickou technologii. V roce 1958 se hlásil na Pedagogickou školu v Brně, ale studium mu nebylo z kádrových důvodů umožněno. Proto nastoupil jako laborant v Krajské hygienicko-epidemiologické stanici v Pardubicích. V roce 1961 rovněž působil krátce jako radiochemik v pražském Ústavu pro výzkum, výrobu a využití radioizotopů. Od roku 1963 až do důchodu pracoval jako chemik v Okresní hygienické stanici v Pardubicích. První verše uveřejnil v Mladé frontě . Pro divadlo přebásnil japonskou loutkovou hru Asagao .

Více od autora