Robert Rohál
Když se osud nemazlí : (osudové křižovatky) : [sláva, prohry i naděje]

2009 | Nakladatelství Petrklíč

Biografie, memoáry a korespondence

I když mají lidé rádi příběhy s dobrým koncem, leckdy to tak nedopadne. Občas totiž osud rozdá špatné karty, a to se pak, člověče, snaž, aby ses z té bryndy nějak dostal. Někdy totiž skutečně není úniku. Osud zkrátka jen tak nepřelstíš…! Ale tohle známe víme všichni, ať už mladí nebo staří, chudí nebo bohatí. Vědí to i… některé slavné herečky, jejichž osudy jsou mnohem složitější, komplikovanější či smutnější, než si kdo dovede představit. Pro tuto publikaci jsem jich vybral jedenáct jimž osud nebyl příliš nakloněn. I když mají lidé rádi příběhy s dobrým koncem, leckdy to tak nedopadne. Občas totiž osud rozdá špatné karty, a to se pak, člověče, snaž, aby ses z té bryndy nějak dostal. Někdy totiž skutečně není úni…ku. Osud zkrátka jen tak nepřelstíš…! Ale tohle známe víme všichni, ať už mladí nebo staří, chudí nebo bohatí. Vědí to i některé slavné herečky, jejichž osudy jsou mnohem složitější, komplikovanější či smutnější, než si kdo dovede představit. Pro tuto publikaci jsem jich vybral jedenáct jimž osud nebyl příliš nakloněn.

Objednávky po 18. 12. 2025 již pravděpodobně nebudou doručeny do Vánoc.

Stav

Velmi dobrý

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Velmi dobrý
Vazba:	pevná
Počet stran:	159
Jazyk:	česky
ISBN10:	8072291947
ISBN:	9788072291946
Ilustrátor:	Robert Rohál
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	17. 3. 2025 11:49
Číslo položky:	1179440

O autorovi

Robert Rohál

Narodil jsem se v roce 1959, odmalička žiju v Holešově na Kroměřížsku. Po střední škole a vojně jsem pracoval skoro deset let v kultuře. Od roku 1990 působím jako novinář – nejdřív ve Zlíně, pak v Praze, pak zase ve Zlíně a od roku 2007 v redakci regionálního čtrnáctideníku Holešovsko. Během posledních dvanácti let mi vyšla – povětšinou u pražského nakladatelství Petrklíč – řada knih, které jsou vesměs o filmu, muzikálu, populární hudbě a celebritách. Jenomže vedle písmenek mě baví i obrázky… Fotografuji přibližně od roku 2002 – tehdy to ale byly fotky pro noviny, zkrátka reportáž – ale byl to přesně ten moment, co se stalo fotografování mojí největší vášní. Faktem je, že nejraději fotím lidi a že mne už pár let drží černobílá fotografie. Od roku 2005 jsem jednak vybavil svými fotografiemi několik veřejných interiérů, jednak jsem se zúčastnil několika kolektivních i samostatných výstav – a to nejen v Holešově, ale také v Praze, Brně, na hradě Křivoklát, v Národním muzeu fotografie v Jindřichově Hradci a na několika dalších místech – a snad to ještě nekončí...

Více od autora