Knihy
Biografie, memoáry a korespondence
Robert Rohál
Lesk a bída slavných českých žen

Robert Rohál
Lesk a bída slavných českých žen

2015 | Nakladatelství Petrklíč

V této knize se čtenář seznámí s osudy slavných umělkyň, které zazářily v trysku minulého století a přesto se dočkaly trpkého konce, ať už z důvodu nemoci, osamocení, nezájmu okolí či zákazů někdejšího světového fenoménu, s osudy prvorepublikových hvězd typu Lídy Baarové, Adiny Mandlové či Nataši Golové? Autora k napsá…ní této publikace inspirovala známá proklamace Lídy Baarové: " Žádná z mých rolí nebyla tak dramatická jako můj život." Autor si současně klade otázku, co všechno stojí úspěch, jak se žije na vrcholu a jak tragický může být pád? V této knize se čtenář seznámí s osudy slavných umělkyň, které zazářily v trysku minulého století a přesto se dočkaly trpkého konce, ať už z důvodu nemoci, osamocení, nezájmu okolí či zákazů někdejšíh…o světového fenoménu, s osudy prvorepublikových hvězd typu Lídy Baarové, Adiny Mandlové či Nataši Golové? Autora k napsání této publikace inspirovala známá proklamace Lídy Baarové: " Žádná z mých rolí nebyla tak dramatická jako můj život." Autor si současně klade otázku, co všechno stojí úspěch, jak se žije na vrcholu a jak tragický může být pád?

Stav

Velmi dobrý

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Velmi dobrý
Vazba:	brožovaná
Počet stran:	260
Jazyk:	česky
ISBN10:	8072295640
ISBN:	9788072295647
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	21. 6. 2023 13:25
Číslo položky:	577435

O autorovi

Robert Rohál

Narodil jsem se v roce 1959, odmalička žiju v Holešově na Kroměřížsku. Po střední škole a vojně jsem pracoval skoro deset let v kultuře. Od roku 1990 působím jako novinář – nejdřív ve Zlíně, pak v Praze, pak zase ve Zlíně a od roku 2007 v redakci regionálního čtrnáctideníku Holešovsko. Během posledních dvanácti let mi vyšla – povětšinou u pražského nakladatelství Petrklíč – řada knih, které jsou vesměs o filmu, muzikálu, populární hudbě a celebritách. Jenomže vedle písmenek mě baví i obrázky… Fotografuji přibližně od roku 2002 – tehdy to ale byly fotky pro noviny, zkrátka reportáž – ale byl to přesně ten moment, co se stalo fotografování mojí největší vášní. Faktem je, že nejraději fotím lidi a že mne už pár let drží černobílá fotografie. Od roku 2005 jsem jednak vybavil svými fotografiemi několik veřejných interiérů, jednak jsem se zúčastnil několika kolektivních i samostatných výstav – a to nejen v Holešově, ale také v Praze, Brně, na hradě Křivoklát, v Národním muzeu fotografie v Jindřichově Hradci a na několika dalších místech – a snad to ještě nekončí...

Více od autora