Robert Rohál
Kdo by je neznal : nezapomenutelné dvojice z jeviště, plátna a obrazovky

2006 | Nakladatelství XYZ

Biografie, memoáry a korespondence

Jak praví strará lidová moudrost: ve dvou se to lépe táhne. To od nepaměti vědí i tvůrci především zábavných pořadů. Stále se snaží hledat správný kontrast. Jeden je chytrý a druhý hloupý, tlustý a hubený atd. Slavné dvojice vznikají i zanikají, ale ty nejlepší se nám navždy hluboko zapíší do paměti. Tato kniha přináší… životní příběhy některých z nich. A již podle jmen jako: Bohdalová * Dvořák, Suchý * Šlitr či Simonová * Chladil je patrné, že se nudit rozhodně nebudete. Jak praví strará lidová moudrost: ve dvou se to lépe táhne. To od nepaměti vědí i tvůrci především zábavných pořadů. Stále se snaží hledat správný kontrast. Jeden je chytrý a druhý hloupý, tlustý a hu…bený atd. Slavné dvojice vznikají i zanikají, ale ty nejlepší se nám navždy hluboko zapíší do paměti. Tato kniha přináší životní příběhy některých z nich. A již podle jmen jako: Bohdalová * Dvořák, Suchý * Šlitr či Simonová * Chladil je patrné, že se nudit rozhodně nebudete.

Stav

Dobrý

až velmi dobrý

Skladem pro e-shop Odešleme do 24 h (19. 5. 2026)

O knize

Stav:	Dobrý, až velmi dobrý
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	196
Jazyk:	česky
ISBN10:	808686457X
ISBN:	9788086864570
Vydání:	Vyd. 1.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	13. 1. 2025 15:55
Číslo položky:	1104971

O autorovi

Robert Rohál

Narodil jsem se v roce 1959, odmalička žiju v Holešově na Kroměřížsku. Po střední škole a vojně jsem pracoval skoro deset let v kultuře. Od roku 1990 působím jako novinář – nejdřív ve Zlíně, pak v Praze, pak zase ve Zlíně a od roku 2007 v redakci regionálního čtrnáctideníku Holešovsko. Během posledních dvanácti let mi vyšla – povětšinou u pražského nakladatelství Petrklíč – řada knih, které jsou vesměs o filmu, muzikálu, populární hudbě a celebritách. Jenomže vedle písmenek mě baví i obrázky… Fotografuji přibližně od roku 2002 – tehdy to ale byly fotky pro noviny, zkrátka reportáž – ale byl to přesně ten moment, co se stalo fotografování mojí největší vášní. Faktem je, že nejraději fotím lidi a že mne už pár let drží černobílá fotografie. Od roku 2005 jsem jednak vybavil svými fotografiemi několik veřejných interiérů, jednak jsem se zúčastnil několika kolektivních i samostatných výstav – a to nejen v Holešově, ale také v Praze, Brně, na hradě Křivoklát, v Národním muzeu fotografie v Jindřichově Hradci a na několika dalších místech – a snad to ještě nekončí...

Více od autora