František Kubka
Karlštejnské vigilie

1954 | Nakladatelství Československý spisovatel

„Karlštejnské vigílie“, které tvoří třetí svazek Díla Františka Kubky, jsou thematicky zaměřeny, podobně jako „Palečkův úsměv a pláč“, do slavných dob naší historie. Osou této cyklické novely je tentokráte postava Karla IV., který, zotavuje se na Karlštejně ze zákeřné choroby, využívá volného času, aby se v kruhu svých… nejvěrnějších přátel potěšil nasloucháním i vyprávěním podivuhodných příběhů z tehdejší současnosti i z dob dávno minulých. Jsou to historky rozmarné i vážné, příběhy lásky, hrdinství a oddanosti, a opět nevěry, žárlivosti a zrady, příběhy vyprávěné tak mistrně a svou barvou i vůní tak výrazně zobrazující život, zvyky a mravy oněch dávných dob, že zaujímají v naší literatuře místo vskutku ojedinělé.

Kniha byla napsána v době nacistické okupace, v údobí nejtvrdšího teroru, páchaného na našem lidu. Vyšla za zády německé censury a byla rozprodána „pod pultem“ za jediný týden. Její smysl byl jasný. Inspirována velikostí české minulosti, její krásou a bohatstvím jejího života, měla přinést českému člověku v oněch zlých dobách radost, útěchu a novou sílu k odporu. Byla čtena s láskou a pochopením, a stala se skutečně útěchou bezpočtu těch, kteří posily potřebovali nejvíce. Našim lidem, uzavřeným v koncentračních táborech. Bylo obtížné dostat ji do jejich rukou. Vždyť za každé dopadení s knihou v ruce hrozil těžký trest. A přece ji naši lidé dostali; hlavně pomocí dělníků, pracujících v okolí trestnic. Tak dostala se do ruky i Petrovi Jilemnickému, uvězněnému v Dessavě, z jehož korespondence se zachoval doklad o tom, co znamenala tato knížka pro lidi žalářované nacisty. — „A měls včera večer vidět kamarády, když jsem jim předčítal z Kubkových, Karlštejnských vigílií´! “, píše Jilemnický Josefu Dvořákovi 7. ledna 1944. A jakou ryzí radost slyšíme ze slov, jež Jilemnický napsal v prosinci 1944 z téže věznice své ženě: „A o vánocích budu číst Kubku. Už je na cestě. Jak se těším! A jak na Tebe budu vzpomínat! “

Dnes dostává se znovu tato knížka do rukou našich čtenářů, aby se potěšili jejím půvabem ve vlasti již dávno osvobozené. „Karlštejnské vigílie“, které tvoří třetí svazek Díla Františka Kubky, jsou thematicky zaměřeny, podobně jako „Palečkův úsměv a pláč“, do slavných dob naší historie. Osou této cyklické novely je tento…kráte postava Karla IV., který, zotavuje se na Karlštejně ze zákeřné choroby, využívá volného času, aby se v kruhu svých nejvěrnějších přátel potěšil nasloucháním i vyprávěním podivuhodných příběhů z tehdejší současnosti i z dob dávno minulých. Jsou to historky rozmarné i vážné, příběhy lásky, hrdinství a oddanosti, a opět nevěry, žárlivosti a zrady, příběhy vyprávěné tak mistrně a svou barvou i vůní tak výrazně zobrazující život, zvyky a mravy oněch dávných dob, že zaujímají v naší literatuře místo vskutku ojedinělé.

Kniha byla napsána v době nacistické okupace, v údobí nejtvrdšího teroru, páchaného na našem lidu. Vyšla za zády německé censury a byla rozprodána „pod pultem“ za jediný týden. Její smysl byl jasný. Inspirována velikostí české minulosti, její krásou a bohatstvím jejího života, měla přinést českému člověku v oněch zlých dobách radost, útěchu a novou sílu k odporu. Byla čtena s láskou a pochopením, a stala se skutečně útěchou bezpočtu těch, kteří posily potřebovali nejvíce. Našim lidem, uzavřeným v koncentračních táborech. Bylo obtížné dostat ji do jejich rukou. Vždyť za každé dopadení s knihou v ruce hrozil těžký trest. A přece ji naši lidé dostali; hlavně pomocí dělníků, pracujících v okolí trestnic. Tak dostala se do ruky i Petrovi Jilemnickému, uvězněnému v Dessavě, z jehož korespondence se zachoval doklad o tom, co znamenala tato knížka pro lidi žalářované nacisty. — „A měls včera večer vidět kamarády, když jsem jim předčítal z Kubkových, Karlštejnských vigílií´! “, píše Jilemnický Josefu Dvořákovi 7. ledna 1944. A jakou ryzí radost slyšíme ze slov, jež Jilemnický napsal v prosinci 1944 z téže věznice své ženě: „A o vánocích budu číst Kubku. Už je na cestě. Jak se těším! A jak na Tebe budu vzpomínat! “

Dnes dostává se znovu tato knížka do rukou našich čtenářů, aby se potěšili jejím půvabem ve vlasti již dávno osvobozené.

Stav

Velmi dobrý

mírně poškozená obálka

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Velmi dobrý
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	244
Jazyk:	česky
Edice:	Dílo Františka Kubky, Dílo / František Kubka
Vydání:	Druhé, autorem nově přehlédnuté vydání
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	8. 9. 2023 12:26
Číslo položky:	635144

O autorovi

František Kubka

František Kubka byl český novinář, prozaik, básník, germanista a překladatel. František Kubka se narodil na pražském Žižkově v rodině úředníka, c. k. finančního asistenta Františka Kubky a jeho ženy Anny, rozené Fingerové. Na Žižkově také maturoval na gymnáziu. Po maturitě začal studovat na Filozofické fakultě Karlovy univerzity, ale po začátku první světové války musel narukovat a v roce 1915 byl na ruské frontě zajat. Od prosince 1918 do dubna 1920 byl vojákem československých legií v hodnosti vojín. S legiemi prošel od Irkutska na Dálný východ. V Rusku se též oženil. Do Československa se František Kubka navrátil až v květnu 1921. Na konci téhož roku dokončil studia a získal doktorát na filozofické fakultě. Po návratu se uchytil jako sekretář v nábožensko-výchovné organizaci YMCA, čímž navázal na své zaměstnání u téže organizace na Dálném východě. V listu Prager Presse, což byl vládní deník tištěný německy, pracoval od roku 1927 v redakci pro zahraniční politiku. V rámci své profese často cestoval po východní i západní Evropě. Od roku 1937 byl zaměstnán na ministerstvu zahraničí, to však bylo po vzniku Protektorátu zrušeno. Patřil též do skupiny tzv. Pátečníků, kteří se scházeli u Karla Čapka. V době insigniády se postavil na stranu spisovatelů, kteří české nacionalistické studenty kritizovali. Na přelomu let 1939 a 1940 byl internován v Berlíně. Po dobu války byl pracovníkem ministerstva školství, po obnovení Československa pracoval na ministerstvu informací. V letech 1946–1949 byl činný jako vyslanec v Bulharsku. V březnu 1948 byl v rámci očisty ministerstva zahraničí zařazen jako: "Zahraničí: Na dovolenou s čekatelným, s případným propuštěním ze státních služeb". Od roku 1949 se František Kubka stal spisovatelem z povolání. V roce 1954 mu byl udělen titul Zasloužilý umělec. František Kubka zemřel 7. ledna 1969 v Praze. V některých ...

Více od autora