Předkládaný soubor 23 studií je tematicky rozčleněn do 4 oddílů (I.–III. literatura francouzská, italská a česká, IV. literární věda), ale přitom představuje pozoruhodně jednotný celek tím, že se tu na jednotlivých literárních jevech, problémech a osobnostech vždy z různých stran osvětlují i některé zásadní, „makrostrukturální“ otázky: upřesnění tradičních definic (kurtoazní láska apod.), celková charakteristika epochy nebo směru, hranice a přechody mezi jednotlivými estetickými systémy (např. manýrismus – baroko, klasicismus – romantismus – biedermeier – realismus). První ze tří oddílů zahrnuje práce věnované francouzské literatuře. Po studii o vývoji motivu svatého grálu ve francouzské středověké artušovské literatuře jsou do něho zařazeny studie věnované Raymondu Queneauovi a Samuelovi Beckettovi, dvěma osobnostem, jež výrazně ovlivnily tematické volby a narativní postupy moderní prózy.

Druhý oddíl soustřeďuje práce italianistické. První studie je věnována nejvýznamnějšímu zjevu romantické periody Giacomu Leopardimu, v následující stati je zvažována možnost aplikace slohového označení „biedermeier“ na italský materiál, dvě závěrečné studie analyzují na příkladu krepuskolárních básníků a marinettiovského futurismu italskou cestu k avantgardnímu modernismu.

Do třetího oddílu jsou zařazeny práce komparatistického charakteru, mapující především italsko-české a francouzsko-české literární vztahy (recepce Francesca Petrarky, „marinismus“ v české barokní poezii, dandyovská estetika Artuše Breiského), práce věnované českým autorům (Hrabal, Holan) a příspěvky k historii českého překladu. Do posledního oddílu jsou vyčleněny studie věnované výrazným postavám novodobé literární vědy /Leo Spitzer, Tzvetan Todorov, Claudio Magris/.