Bohuš Tomsa
Kapitoly z dějin filosofie práva a státu

Bohuš Tomsa

Bohuš Tomsa byl český právník a filosof, profesor právní filosofie a mezinárodního práva na právnické fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě a později na právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Vystudoval jak právnickou fakultu, tak filosofickou fakultu v Praze , poté získával praxi v advokacii i justici. V roce 1920 absolvoval studijní pobyt v Římě a téhož roku se na pražské právnické fakultě habilitoval pro obor právní filosofie a mezinárodního práva. Už o rok později byl jmenován mimořádným a v roce 1926 řádným profesorem na bratislavské právnické fakultě, kde byl nejvíce činný a vydal většinu svých prací. Bohuš Tomsa se stal členem Učené společnosti Šafaříkovy, v letech 1926–1927 a 1930–1931 fakultu jako děkan vedl, mezi roky 1933–1934 byl také rektorem celé univerzity a přednášel i na zdejší filosofické fakultě. Na konci 30. let ale musel, stejně jako další čeští profesoři, samostatné Slovensko opustit. Tomsa se vrátil do Prahy a stal se členem Královské české společnosti nauk, vědecky ale mohl působit jen do uzavření českých vysokých škol okupačními úřady ke konci roku 1939. Ačkoli hned po válce začal opět vyučovat na právnické fakultě Univerzity Karlovy a získal další členství ve vědecké společnosti, České akademii věd a umění, nový nucený odchod následoval ihned po uchopení moci komunisty v únoru 1948. Nejdříve byl poslán na nucenou dovolenou, aby si „prohloubil znalosti marxismu-leninismu“, a roku 1951 byl definitivně penzionován. Přesto nezůstal pasivní, pořádat bytové semináře a psal hry a povídky, které nicméně zůstaly převážně v rukopisech. Bohuš Tomsa se zabýval dějinami právních teorií a filosofií práva. Příliš neuznával pozitivismus, ačkoli ve svém díle uplatňoval pozitivistický objektivismus, jeho stanoviska mají nejblíže ke kritickému realismu. V praktické oblasti byl zastáncem čechoslovakis...