Stav: |
Dobrý
|
Dostupnost: | Skladem pro e-shop |
Vazba: | Pevná s obálkou |
Počet stran: | 406 |
Jazyky: | česky |
Edice: | Vinice 12x |
Vydání: | Vydání třetí |
Vydáno v: | Brno |
Vystaveno: | so 3. února 2024 14:33 |
Číslo položky: | 748591 |
Není to jen pro dramatické, poutavé ztvárnění osudů pěti mladých lidí, kteří na přelomu století vášnivě vyžívají své mládí a s nemenší vášnivostí hledají životní pravdy i cesty sociálního pokroku, ale také proto, že tento román je jedním z nejcharakterističtějších děl autora. Mahen, buřič a bouřlivák, stále znepokojovaný problematikou života, vkládá do debat svých hrdinů nepřeberné množství osobitých nápadů, myšlenek, výbušnost a temperament, takže je mnohde ztvárňuje do své vlastní podoby. Věčný nepokoj a boj protikladů je zosobněn ústřední postavou románu Tomášem, který vrozenou citovostí a skepsí až do tragična zlomí příběh své živelné lásky i osudu. Celá kniha je tedy obrazem neklidné duše Mahena, zrcadlem své doby a mnohde hovoří k dnešku svými palčivými, dosud nevyřešenými problémy.
Jiří Mahen, vlastním jménem Antonín Vančura , byl český básník, novinář, dramaturg, knihovník, režisér a divadelní kritik. Narodil se v rodině čáslavského krupaře Antonína Vančury a jeho manželky Elišky, rozené Chobotové. Pokřtěn byl jako Antonín Václav Josef Vančura. Rodina se v roce 1897 přestěhovala do Dubé, kde navštěvoval německou měšťanskou školu. Gymnázium studoval v Čáslavi a Mladé Boleslavi, kde roku 1902 maturoval. Již v té době se podílel na přípravě studentských časopisů, spolu se svým přítelem Rudolfem Těsnohlídkem. Dědové Vladislava Vančury a Jiřího Mahena byli bratři. Svůj rod odvozovali od zemanů Vančurů z Řehnic; tento původ inspiroval Vančuru k napsání Markéty Lazarové. Mahena inspirovala historie rodu ke hře Mrtvé moře o selské rebelii na Čáslavsku, kde byl předobrazem jeho praděd Jan Vančura. V obtížných finančních podmínkách i se zdravotními problémy studoval v Praze filozofickou fakultu, obory čeština a němčina. Spolupracoval s anarchistickým časopisem Nový kult a časopisem Moderní život, který byl tiskovým orgánem uměleckého spolku Syrinx. Seznámil se tak především s okruhem umělců scházejících se ve vile S. K. Neumanna, jako byl František Gellner, Jaroslav Hašek či Fráňa Šrámek. Státní závěrečnou zkoušku nesložil a v letech 1907–1910 učil jako suplent na reálce v Hodoníně a poté na obchodní škole v Přerově. Roku 1910 se přestěhoval do Brna, kde působil po zbytek života. V letech 1909–1919 byl redaktorem Lidových novin; odsud přešel do deníku Svoboda, v němž byl zaměstnán do roku 1936. V letech 1918–1920 působil jako dramaturg Národního divadla Brno. Od roku 1921 byl knihovníkem, později ředitelem tehdejší Veřejné knihovny města Brna. Dne 6. října 1919 v Brně uzavřel občanský sňatek s Karlou Haselmannovou . Manželství bylo bezdětné. Podle odkazu vdovy je dnes ve vilce, kde žili, knihovna a Mahenův památník. O svém manželství napsala vzpomínkovou k...
Objednávkám nad 699 Kč
Sběratelské kusy i knižní novinky
A s radostí
Za hotové a s vlastním odvozem