První český překlad tohoto eposu vytvořil Josef Holeček v letech 1894–95. Josef Holeček, který se čistě kvůli Kalevale naučil finsky, vytvořil překlad, jenž je po mnoha stránkách ekvivalentní originálu. Lönnrot vycházel z předpokladu, že kdysi existoval jeden veliký epos, který se tradoval pouze ústním podáním. Sesbíral proto po finském venkovu jednotlivé zpěvy a vytvořil ucelené dílo ve kterém jde o vztahy dvou finských národních kmenů, Pohjolanů a Karelů. Tyto kmeny spolu bojují o kouzelný mlýnek Sampo, který se nakonec rozbije a spadne do moře. Teprve časem se ukázalo, že žádný takový epos nikdy neexistoval. To však nic nebere na velikosti Lönnrotovova díla, které bylo tím hlavním impulsem pro posílení hrdosti a národního cítění tehdy polozapomenutého finského národa, „divochů, kteří žijí neproniknutelných lesích“, jak se tehdy tradovalo.

Zdroj: www.severskelisty.cz

Lönnrot podnikl během svého života několik cest, převážně do oblasti Karélie, při kterých sbíral ústní poezii. První z nich uskutečnil již v roce 1828 a jeho dílo vyvrcholilo roku 1833 vydáním takzvané „Pra-Kalevaly“, několika děl, které se posléze staly základem samotné Kalevaly. Jedná se o básně Lemminkäinen, Väinämöinen a svatební písně. Roku 1835 vyšla tzv. Stará Kalevala, která obsahovala jen 32 run a 12078 veršů a přepracované vydání nazvané Nová Kalevala vyšlo roku 1849. Kalevala začíná finským mýtem o stvoření světa a končí příchodem Krista. V rozsáhlém díle vystupuje mnoho postav, přičemž nejvýznamnějšími jsou hrdinové napůl božských schopností, zejména Väinämöinen, kovář Ilmarinen, Kullervo a Lemminkäinen.

Zdroj: wikipedia