Julius Fučík, Josef Rybák, Gustav Bareš
Julius Fučík

1950 | Nakladatelství Rovnost

Prvá studie si všímá Fučíka jako typu socialistického novináře, líčí jeho růst v uvědomělého bojovníka utvářený dělnickým prostředím Smíchova a Plzně, sleduje jeho publicistickou činnost v časopisech Nebojsa, Socialista, Pramen, Avantgarda, Kmen, Tvorba a Haló-noviny i pak v Rudém právu v době, kdy tam Klement Gottwald… budoval novou novinářskou školu revolučního dělnického tisku. Na F. je cenné především to, jak se dovedl obracet k lidu, jak jej burcoval, uvědomoval a organisoval, jak v sobě dovedl spojit bojovníka za lepší zítřek s pokrokovými národními tradicemi, jak dovedl hlásat lásku k Sov. svazu a jak dovedl pracovat za těch nejtěžších životních podmínek. - Druhá studie je výrazem hlubokého obdivu k F. heroismu, k jeho krásným lidským i osobním vlastnostem. F. svým životem i dílem se stal jedním z největších synů našeho národa a naší kultury. Socialismus nebyl pro něho v dusném ovzduší 1. republiky abstraktní představou, ale konkretní skutečností. Stal se představitelem skutečného pokrokového chápání kultury. Prvá studie si všímá Fučíka jako typu socialistického novináře, líčí jeho růst v uvědomělého bojovníka utvářený dělnickým prostředím Smíchova a Plzně, sleduje jeho publicistickou činnost v časopisech …Nebojsa, Socialista, Pramen, Avantgarda, Kmen, Tvorba a Haló-noviny i pak v Rudém právu v době, kdy tam Klement Gottwald budoval novou novinářskou školu revolučního dělnického tisku. Na F. je cenné především to, jak se dovedl obracet k lidu, jak jej burcoval, uvědomoval a organisoval, jak v sobě dovedl spojit bojovníka za lepší zítřek s pokrokovými národními tradicemi, jak dovedl hlásat lásku k Sov. svazu a jak dovedl pracovat za těch nejtěžších životních podmínek. - Druhá studie je výrazem hlubokého obdivu k F. heroismu, k jeho krásným lidským i osobním vlastnostem. F. svým životem i dílem se stal jedním z největších synů našeho národa a naší kultury. Socialismus nebyl pro něho v dusném ovzduší 1. republiky abstraktní představou, ale konkretní skutečností. Stal se představitelem skutečného pokrokového chápání kultury.

Stav

Dobrý

podtrhané tužkou

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Dobrý, podtrhané tužkou
Vazba:	volná brož
Počet stran:	61
Jazyk:	česky
Edice:	13. svazek ed. 13. svazek ed. Knihovna Socialistické akademie
Vydání:	Vyd. 1.
Vydáno v:	Brno
Vystaveno:	3. 2. 2025 14:23
Číslo položky:	1125225

O autorech

Julius Fučík

Julius Fučík byl český komunistický novinář, literární a divadelní kritik a překladatel, popravený nacisty pro účast v protinacistickém odboji. Po roce 1948 se stal ikonou celé komunistické ideologie. Pocházel z dělnické rodiny na pražském předměstí Smíchově; byl pokřtěn 22. března jako Julius Jaroslav; jméno Julius obdržel po svém strýci, skladateli Juliu Fučíkovi. Rodina se roku 1913 přestěhovala do Plzně, protože jeho otec, povoláním soustružník a zároveň ochotnický divadelní pěvec, přijal angažmá v tamním Městském divadle. V plzeňském divadle již jako malý hoch sehrál desítky úspěšných dětských rolí. Roku 1919 vystoupil z římskokatolické církve a zůstal bez vyznání. Po maturitě začal externě studovat na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy a roku 1921 vstoupil do KSČ. V letech 1922 až 1924 žil ve Starých Strašnicích, v Bylanské ulici 39, kde má nyní menší kamennou pamětní desku. V této době také pracoval jako pomocník v kanceláři. V roce 1926 se stal členem Devětsilu, v roce 1929 spoluzakládal Levou frontu. V období let 1928–1938 působil jako šéfredaktor Tvorby a od roku 1929 pracoval v Rudém právu, a jako takový působil mj. jako dopisovatel v Moskvě. Patřil ke skupině, která odmítala jakoukoliv kritiku SSSR, a soubor jeho reportáží ze Sovětského svazu – Země, kde zítra již znamená včera, je ukázkou mimořádně tendenčního referování o impériu, které procházelo stalinským terorem a jehož průmyslový rozvoj si vyžádal miliony obětí . Jeho dar spočíval podle publicisty Josefa Chuchmy v tom, že měl „smysl pro dramatičnost, pro dobře prodejné, emocionální sdělení. Podával sugestivní zprávy nejen o předmětu svého psaní, nýbrž i o sobě samém – a Reportáž psaná na oprátce je vyvrcholením této sebeprezentace.“ Svůj první, desetidenní politický trest za provolávání komunistických hesel si odpykal n...

Více od autora

Josef Rybák

Josef Rybák byl český komunistický publicista, kritik, básník a prozaik. Narodil se v rodině košíkáře Eduarda Rybáka a jeho manželky Marie, rozené Adámkové , jako jedno z jejich sedmi dětí. Otec mu padl v 1. světové válce. V Písku vychodil dvouletou obchodní školu a od roku 1922 pracoval na Slovensku. Do Čech se vrátil v roce 1933 a od té doby až do okupace pracoval jako novinář v komunistickém tisku . Po okupaci se vrátil do komunistického tisku, v letech 1948-1958 pracoval ve vedení kulturní rubriky Rudého práva. V roce 1959 se stal šéfredaktorem Literárních novin, ale v roce 1964, v důsledku měnícího se politického klimatu, musel z funkce odejít; několik let se neangažoval a věnoval se vydávání svého díla. Opět plně činný byl až za normalizace, v roce 1972 spoluzakládal Svaz českých spisovatelů a v letech 1977–1982 byl jeho předsedou. V roce 1973 mu byl udělen titul národní umělec. Básnické prvotiny vydal roku 1924. V básních i próze vycházel ze svého dětství na Písecku . Jeho tvůrčí názory byly blízké proletářské literatuře S. K. Neumanna a Jiřího Wolkera. Jako kritik a publicista se zaměřoval obecně na kulturu, literaturu, výtvarné umění – sám také občas přispíval ilustracemi do časopisů a novin. Ilustroval i některé své knihy. Díky svému pobytu na Slovensku měl zájem i o tamější kulturu.

Více od autora