Josef Ehm, Václav Rabas, Josef Václav Myslbek
Josef Václav Myslbek

1942 | Nakladatelství V. Neubert a synové

Dokumentární svazek o životě a díle zakladatele českého sochařství obsahuje jeho bohatou korespondenci s přáteli, příznivci, korporacemi v níž je zachycen i jeho umělecký vývoj. Zařazeny jsou i Myslbekovy deníky z let 1886-1908, reprodukce jeho děl a dokumentární fotografie.
Uspořádal, průvodní slovo a předmluvu nap…sal Alois Lodr Dokumentární svazek o životě a díle zakladatele českého sochařství obsahuje jeho bohatou korespondenci s přáteli, příznivci, korporacemi v níž je zachycen i jeho umělecký vývoj. Zařazeny jsou i Myslbe…kovy deníky z let 1886-1908, reprodukce jeho děl a dokumentární fotografie.
Uspořádal, průvodní slovo a předmluvu napsal Alois Lodr

Stav

Dobrý

zkosený hřbet, bez obálky

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Dobrý, zkosený hřbet
Vazba:	pevná
Počet stran:	125 , 214 nečíslovaných obrazových příloh
Jazyk:	česky
Edice:	Kořeny, 2. svazek ed. 2. svazek ed. Knižnice "Kořeny"
Vydání:	1. vyd.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	4. 1. 2024 12:54
Číslo položky:	725027

O autorech

Josef Ehm

Josef Ehm byl významný český fotograf uměleckých památek, pedagog a redaktor. V letech 1934–1946 učil na Státní grafické škole v Praze. Roku 1939 se zúčastnil výstavy Uměleckopúrůmyslového muzea v Praze Století české fotografie. Mezi léty 1939 a 1941 redigoval s Jaromírem Funkem časopis Fotografický obzor. Kromě toho přispíval svými fotografiemi do novin a časopisů , které vycházely opakované i v cizojazyčných verzích. Ilustroval také beletrii v Praze. Josef Ehm zůstal do konce své dlouholeté praxe vyznavačem černobílé fotografie, i když fotgrafoval i barevně. Ve druhé polovině 60. let nároky na fotodokumentaci ve sbírkových institucích vzrostly tak, že zaměstnávaly vlastní fotografy, takže s Ehmem ukončily spolupráci. "Papírové" zvětšeniny jeho fotografií se dodnes dochovaly na evidenčních kartách předmětů Uměleckoprůmyslového muzea v Praze, Národní galerie v Praze, Národního muzea či ve fototé...

Více od autora

Václav Rabas

Václav Rabas byl český malíř, který mezi prvními získal titul národního umělce. Byl členem Umělecké besedy, Spolku Mánes, spoluzakladatelem Sdružení českých umělců a grafiků Hollar a patřil mezi tzv. pátečníky. Rabas se narodil v Krušovicích jako syn podruhé oženěného mlynáře. Jeho otec ovšem zemřel, když bylo Václavovi pouhých sedm let. Díky houževnaté matce Františce se mu přesto dostalo dostatek prostoru ke vzdělání. Maturoval na nejstarší reálce v Čechách v Rakovníku v roce 1904. Po vojenské službě byl o dva roky později přijat na Akademii výtvarných umění v Praze. Absolvoval sice všeobecnou část, ale ve speciální příliš dlouho nevydržel a studium přerušil. V roce 1909 vstoupil do Umělecké besedy, kde se pod vlivem ostatních členů zdokonaloval a zároveň hledal nový obsah tvorby. Svá studia dokončil u Maxe Švabinského, pod jehož vedením pracoval od roku 1911. Vyjel do severní Itálie a do Paříže, ovšem domek si postavil v rodných Krušovicích, v nichž se též oženil. Mezi prvními byl povolán na frontu do první světové války, kde byl již v září 1914 na východní frontě zraněn tak, že se přes lazarety vrátil domů a na bojišti se už neobjevil. Po válce se v nově vzniklém Československu střídavě podílel redakčně na tvorbě sborníku a časopisu Život a satirického časopisu Nebojsa. Zdokumentoval také stopy války na Slovensku. Dva roky byl v té době členem Spolku Mánes. Patřil též mezi pátečníky, čili se velmi blízce poznal s Karlem Čapkem i jeho bratrem a svým kolegou Josefem a dále např. s budoucím prezidentem Benešem. Znovu se vydal do Itálie a po návratu si zařídil obytný ateliér v Praze. Od roku 1923 byl předsedou Výtvarného odboru Umělecké besedy. Posléze se stal dokonce starostou Umělecké besedy. Jeho obrazy v té době úspěšně reprezentovaly české malířství v zahraničí , Rabas však projížděl především svůj rodný kraj. V něm také přečkal druhou světovou ...

Více od autora