Knihy
Beletrie
Ostatní beletrie
Ivo Andrić
Jelena, žena, která není

Ivo Andrić
Jelena, žena, která není : výbor z povídek 1 a román Slečna - 3

2009 | Nakladatelství Lastavica

Pod titulem "Jelena, žena, která není" sestavili editoři čtrnáct chronologicky řazených povídek, v nichž hlavní, vesměs tragické role, hrají ženy. Výbor doplňuje jedno z nejpřekládanějších Andričových děl, novela Slečna, působivý příběh lakoty, citového úrazu a vykolejeného osudu. Pod titulem "Jelena, žena, která není" sestavili editoři čtrnáct chronologicky řazených povídek, v nichž hlavní, vesměs tragické role, hrají ženy. Výbor doplňuje jedno z nejpřekládanějších Andričových… děl, novela Slečna, působivý příběh lakoty, citového úrazu a vykolejeného osudu.

Stav

Velmi dobrý

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Velmi dobrý
Vazba:	pevná
Počet stran:	485
Jazyk:	česky
ISBN10:	8090447821
ISBN:	9788090447820
Editor:	Dušan Karpatský
Překladatel:	Viktor Kudělka, Milada Černá, Milada Nedvědová
Edice:	3. svazek ed. 3. svazek ed. Spisy Iva Andriće
Vydání:	Vyd. v tomto uspořádání 1.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	8. 8. 2026 13:17
Číslo položky:	1868669

O autorovi

Ivo Andrić

Ivo Andrić byl jugoslávský prozaik, básník, esejista a diplomat z Bosny a Hercegoviny. Většinu svých děl napsal srbsky v ekavském nářečí. V roce 1961 získal Nobelovu cenu za literaturu. Ivan Andrić se narodil 10. října 1892 v obci Dolac u Travniku, kde byla jeho matka Katarina na návštěvě u příbuzných. Andrićovi rodiče byli oba katoličtí Chorvati a on byl jejich jediné dítě. Jeho otec, Antun, byl umělecký klempíř, který se uchýlil k práci školníka v Sarajevu. Dětství a rané mládí Andrić prožil v bosenských městech Travniku, Višegradu a Sarajevu, kde také v roce 1912 odmaturoval. V Sarajevu i napsal své první básně. Aktivně se zapojil do činnosti nacionalistického protirakouského hnutí Mladá Bosna. Mezi lety 1912 a 1914 navštěvoval univerzity v Záhřebu, Vídni a Krakově. Do literatury vstoupil roku 1914, kdy mu bylo vydáno několik básní časopisecky a ve sborníku Hrvatska mlada lirika . Během svého pobytu v Záhřebu se setkal i s A. G. Matošem. Ve válečných letech 1914–18 byl několikrát vězněn rakouskými úřady, přičemž jeho vina spočívala v aktivní podpoře jihoslovanského nacionalismu. Krátce po osvobození v roce 1918 vydal svou prvotinu, sbírku básní Ex ponto. Po ní následovali Nemiri . V tomto roce začal také svou úspěšnou diplomatickou kariéru jako velvyslanec ve Vatikánu; až do roku 1941 pracoval v jugoslávských diplomatických službách. V roce 1923 se stal vicekonzulem v rakouském Štýrském Hradci, kde mu bylo umožněno dokončit svá vysokoškolská studia. Diplomovou práci předložil na téma Die Entwicklung des geistigen Lebens in Bosnien unter der Einwirkung der türkischen Herrschaft . V roce 1926 byl přijat do Srbské akademie věd a umění . Publikoval několik kratšíc...

Více od autora