Stanislav Kostka Neumann
Jelec : [povídka]

1983 | Nakladatelství Práce

Tato povídka koncipována byla v zimě 1914 a brzy poté vyšla v Lumíru ve formě nehotové a zkomolené se zřetelem k válečné censuře. Posílám ji nyní do světa neoklestěnou a ve formě snad zralejší. S. K. N. Prémie knižnice Erb Tato povídka koncipována byla v zimě 1914 a brzy poté vyšla v Lumíru ve formě nehotové a zkomolené se zřetelem k válečné censuře. Posílám ji nyní do světa neoklestěnou a ve formě snad zralejší. S. K. …N. Prémie knižnice Erb

Vyberte kus s kódem LETO26: 20 Kč

Stav

Velmi dobrý

Skladem pro e-shop Odešleme do 14. 7. 2026

Další varianty

Stav Velmi dobrý	Skladem pro e-shop Odešleme do 14. 7. 2026	LETO26: 20 Kč
Stav Dobrý	Skladem pro e-shop Odešleme do 14. 7. 2026
Stav Velmi dobrý	Skladem pro e-shop Odešleme do 14. 7. 2026	LETO26: 29 Kč
Stav Dobrý	Skladem pro e-shop Odešleme do 14. 7. 2026	~~59 Kč~~ LETO26: 20 Kč

O knize

Stav:	Velmi dobrý
Vazba:	Sešit
Počet stran:	49
Jazyk:	česky
Ilustrátor:	Eva Hašková
Edice:	Erb
Vydání:	2. vyd
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	23. 2. 2023 16:3
Číslo položky:	505251

O autorovi

Stanislav Kostka Neumann

Stanislav Kostka Neumann, křtěný Stanislav Jan Konstantin Václav Bohudar , byl český novinář a básník, literární i výtvarný kritik a překladatel z francouzštiny a ruštiny. V listopadu 1945 byl jmenován národním umělcem. Narodil se v Praze 5. června 1875. Byl synem Stanislava Neumanna, žižkovského advokáta a staročeského poslance Říšské rady a Českého zemského sněmu, jenž pocházel z patricijské rodiny německo-polské, ale hlásil se k české národnosti. Básníkova matka Karolina Neumannová, rozená Eichlerová , byla dcera prostého obuvníka. Advokát Neumann ztratil všechny své úspory v jakémsi nezdařeném podnikání, v roce 1880 zemřel a zanechal rodinu zchudlou. Jeho manželky a malého Stanislava se ujaly dvě zámožnější advokátovy sestry. V jejich olšanské vile č. 45 na Žižkově , kterou po smrti jedné z tet básník nakonec zdědil, prožil třicet let . V roce 1887 začal studovat na gymnasiu v Žitné ulici. Sám na to vzpomínal takto: „Škola od počátku až do konce byla mi mučírnou a já jí nebyl nikdy ke cti. Na obecné byl jsem z těch, kteří klečí na podiu a dostávají vařečkou do nastavené dlaně; na gymnasiu byly to karcery.“ V roce 1892 propadl z řečtiny a latiny. Protože si nechtěl reparátem kazit prázdniny, přestoupil na obchodní akademii v Resslově ulici. Ani tu však nedokončil a už po roce ji opustil. Za pomoci otcových přátel ze staročeské strany pak dostal místo lokálkáře v deníku Hlas národa. Živý zájem o literaturu projevoval již na gymnáziu. V kvintě vydával spolu s několika přáteli studentský časopis Vlast, v sextě redigoval obdobný časopis Slavia. V těchto hektografovaných časopisech publikoval své první básně i povídky. Jeho sympatie patřily od studentských dob pokrokovému hnutí, aktivně se účastnil politického života mezi ra...

Více od autora