Miloslav Bureš
Jedlíci brambor

1969 | Nakladatelství Melantrich

Poslední autorova sbírka veršů, vycházející posmrtně. Verše inspirované jednak rodnou Vysočinou a lidmi tohoto kraje a jednak palčivou problematikou našich současných dnů. "Básně sbírky vytryskly," říká autor v doslovu, "v onom jiskřícím roce, kdy v našem životě vše dostávalo zcela jiné, nové rozměry, kdy výšky by ly n…áhle modřejší a dálky vonnější, kdy lidé rostli do krásy a velikosti a básník tu nemohl zdržet hlas a mlčet." Do základů sbírky, nazvané podle Goghova obrazu a důstojně se přiřazující k čisté poezii autorových Studánek, vybral autor to nejryzejší a nejvyzrálejší ze sbírek "Pochovávání světla" a knihy "Slunce zapadá do hlíny" a završil cyklem "Příběh fotbalového hřiště", vydaným jen pro přátele poezie. Poslední autorova sbírka veršů, vycházející posmrtně. Verše inspirované jednak rodnou Vysočinou a lidmi tohoto kraje a jednak palčivou problematikou našich současných dnů. "Básně sbírky vytryskly," ří…ká autor v doslovu, "v onom jiskřícím roce, kdy v našem životě vše dostávalo zcela jiné, nové rozměry, kdy výšky by ly náhle modřejší a dálky vonnější, kdy lidé rostli do krásy a velikosti a básník tu nemohl zdržet hlas a mlčet." Do základů sbírky, nazvané podle Goghova obrazu a důstojně se přiřazující k čisté poezii autorových Studánek, vybral autor to nejryzejší a nejvyzrálejší ze sbírek "Pochovávání světla" a knihy "Slunce zapadá do hlíny" a završil cyklem "Příběh fotbalového hřiště", vydaným jen pro přátele poezie.

Stav

Dobrý

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Dobrý
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	165
Jazyk:	česky
Edice:	65. svazek ed. 65. svazek ed. Poesie
Vydání:	1. vyd.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	11. 12. 2025 13:35
Číslo položky:	1498161

O autorovi

Miloslav Bureš

Miloslav Bureš byl český hudebník a trumpetista. Byl odchovancem Vlastimila Kloce. Od roku 1958 působil plných devět let v orchestru Karla Vlacha, s nímž také nahrál své první sólové snímky. Během angažmá ve Vlachově kapele si průběžně doplňoval odborné hudební vzdělání studiem na pražské konzervatoři, kterou absolvoval v roce 1966 ve třídě profesora Václava Junka. V té době už Burešovu trubku důvěrně znali posluchači rozhlasu i televizní diváci, když řada jeho instrumentálních nahrávek dosáhla nebývalé popularity, navzdory tehdy prudce stoupající oblibě vokálních sólistů. Dodnes je v živé paměti např. Burešova nahrávka Rossovy Večerky z roku 1965. Následovaly další tituly, včetně skladeb domácích autorů, inspirovaných právě Burešovým interpretačním uměním a schopností dodat jim přesvědčivého výrazu. Do této kategorie v prvé řadě patři známé Vomáčkovy Gladioly. Od přelomu let 1967/1968 účinkoval Bureš jako sólista v orchestru Berlínského rozhlasu řízeném Günterem Gollaschem. Autorita, s níž byl německými kolegy přijímán, se záhy odrazila i v pohostinském působení s dalšími tamními špičkovými tělesy, včetně orchestrů Waltera Eichenberga, Jürgena Hermanna, Siegfrieda Maie a v neposlední řadě i s vlastním studiovým ansámblem. . Burešovou zásluhou zdomácněly v tehdejší NDR mnohé české populární písničky a nejedna z jeho Instrumentálních verzí tuzemských hitů připravila půdu pro pozdější spontánní přijetí jejich původních interpretů německými posluchači . Současně s touto činností využil Bureš každé příležitosti k účinkování doma, pravidelně se např. zúčastňoval nahrávání a koncertů interjazzového tělesa. V roce 1974 stál Bureš u zrodu Orchestru Čs. televize, v němž působil jako sólista až do své předčasné smrti. Vedle už zmíněné Kanasty nahrál v Supraphonu další samostatná alba Serenády pro tr...

Více od autora