Jaroslav Seifert
KOMPLET Poezie 3X Kniha erotiky + Jaro, sbohem + Torzo života ; Melancholická pouť ; Sluneční hodiny ; Měsíce

1985 | Nakladatelství Československý spisovatel

Intimní smyslové a citové zážitky, vědomí plnosti života prozařuje sbírku tichou radostí a nadějí. 19.11.1985 Intimní smyslové a citové zážitky, vědomí plnosti života prozařuje sbírku tichou radostí a nadějí. 19.11.1985

Obsažené svazky:

Kniha erotiky, 1895-1914 1985 (142 s., 3. vyd.)
Jaro, sbohem 1985 (137 s., 8. vyd.)
Torzo života ; Melancholická pouť ; Sluneční hodiny ; Měs..., Melancholická poušť. Sluneční hodiny.... 1985 (155 s., 1. vyd.)

Vyberte kus

Stav

Velmi dobrý

odřená krabička

Skladem pro e-shop

Stav Velmi dobrý	Skladem pro e-shop	~~169 Kč~~ 139 Kč
Stav Velmi dobrý	KOMPLET Skladem pro e-shop	249 Kč
Stav Dobrý	KOMPLET Skladem pro e-shop	199 Kč
Stav Velmi dobrý odřená krabička	KOMPLET Skladem pro e-shop	199 Kč

O knize

Stav:	Velmi dobrý, Odřená krabička
Vazba:	pevná, ochranný obal
Počet stran:	142 + 137 + 155
Jazyk:	česky
Ilustrátor:	Ludmila Jiřincová, Arnošt Paderlík, Dagmar Berková
Edice:	Klub přátel poezie. Výběrová řada, Pegas
Vydání:	První vydání souboru
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	1. 11. 2024 12:22
Číslo položky:	1046456

O autorech

Jaroslav Seifert

Jaroslav Seifert byl český básník, spisovatel, novinář a překladatel. Patřil mezi členy hnutí Devětsil, stál na počátku českého uměleckého směru poetismu. Je jediným českým nositelem Nobelovy ceny za literaturu , kterou získal za „poezii, která svěží smyslovostí a mimořádnou vynalézavostí podává osvobozující obraz lidské nezdolnosti a mnohotvárnosti“. Navzdory komplikovaným vztahům s komunistickou mocí obdržel titul národního umělce. Patřil k prvním signatářům Charty 77. Narodil se do chudých poměrů v dnešní Bořivojově ulici čp. 816/104 na Žižkově, dnes Praha 3, a byl pokřtěn 5. října jako Jaroslav Václav. Na rodném domě je umístěna pamětní deska. Jeho otec, původně úředník, pak nepříliš úspěšný obchodník s obrazy a rámy a později dělník, byl „uvědomělým socialistou“, zatímco matka byla zbožná katolička. Seifert se o tom později vyjádřil: „Tyto protiklady mi také trochu zůstaly – v životě i v poezii.“ Během jeho dětství se rodina několikrát stěhovala po různých, vesměs nuzných, podnájmech v rámci Žižkova. Svá středoškolská studia si Seifert odbýval nejprve na c. k. vyšším gymnáziu na Žižkově v Kubelíkově ulici . Přestože patřil k bystrým žákům, svá studia nedokončil pro mnoho neomluvených hodin, které trávil vesměs touláním se po Praze, účastí na dělnických demonstracích a horlivou četbou. Od roku 1919 mu začínaly vycházet první básně v různých časopisech a novinách, např. pod patronací Josefa Hory v Právu lidu. Jeho první básnická sbírka, Město v slzách, byla vydána v roce 1921. V témže roce dvacetiletý Seifert vstoupil do právě založené Komunistické strany Československa a stal se pravidelným přispěvatelem jejího nově založeného listu Rudé právo, jímž byl až do roku 19...

Více od autora

Stanislav Kostka Neumann

Stanislav Kostka Neumann, křtěný Stanislav Jan Konstantin Václav Bohudar , byl český novinář a básník, literární i výtvarný kritik a překladatel z francouzštiny a ruštiny. V listopadu 1945 byl jmenován národním umělcem. Narodil se v Praze 5. června 1875. Byl synem Stanislava Neumanna, žižkovského advokáta a staročeského poslance Říšské rady a Českého zemského sněmu, jenž pocházel z patricijské rodiny německo-polské, ale hlásil se k české národnosti. Básníkova matka Karolina Neumannová, rozená Eichlerová , byla dcera prostého obuvníka. Advokát Neumann ztratil všechny své úspory v jakémsi nezdařeném podnikání, v roce 1880 zemřel a zanechal rodinu zchudlou. Jeho manželky a malého Stanislava se ujaly dvě zámožnější advokátovy sestry. V jejich olšanské vile č. 45 na Žižkově , kterou po smrti jedné z tet básník nakonec zdědil, prožil třicet let . V roce 1887 začal studovat na gymnasiu v Žitné ulici. Sám na to vzpomínal takto: „Škola od počátku až do konce byla mi mučírnou a já jí nebyl nikdy ke cti. Na obecné byl jsem z těch, kteří klečí na podiu a dostávají vařečkou do nastavené dlaně; na gymnasiu byly to karcery.“ V roce 1892 propadl z řečtiny a latiny. Protože si nechtěl reparátem kazit prázdniny, přestoupil na obchodní akademii v Resslově ulici. Ani tu však nedokončil a už po roce ji opustil. Za pomoci otcových přátel ze staročeské strany pak dostal místo lokálkáře v deníku Hlas národa. Živý zájem o literaturu projevoval již na gymnáziu. V kvintě vydával spolu s několika přáteli studentský časopis Vlast, v sextě redigoval obdobný časopis Slavia. V těchto hektografovaných časopisech publikoval své první básně i povídky. Jeho sympatie patřily od studentských dob pokrokovému hnutí, aktivně se účastnil politického života mezi ra...

Více od autora