Adolf Cmíral
Populárně všeobecná nauka o hudbě + Zpívejme! + Jaro díl I. a II. - KOMPLET v jednom svazku

1920 | Nakladatelství Hudební matice Umělecké besedy

Obsažené svazky:

Zpívejme!, zpěvník pro školy střední s poznámkam... 1922 (171 s.)
Populárně všeobecná nauka o hudbě, pro žáky a přátele hudebního umění... 1920 (195 s.)
Jaro, škola zpěvu pro mládež škol měšťanský... 1920 Díl I. (95 s.)
Jaro, škola zpěvu pro mládež škol měšťanský... 1922 Díl II (110 s.)

Stav

Dobrý

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Dobrý
Vazba:	pevná, převazba
Počet stran:	171 + 195 + 110 + 95
Jazyk:	česky
Ilustrátor:	Mikoláš Aleš, Max Švabinský, Marie Fischerová-Kvěchová, Viktor Stretti
Edice:	Edition M. U.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	19. 11. 2025 11:16
Číslo položky:	1465661

O autorech

Adolf Cmíral

Adolf Cmíral byl český hudební skladatel, pedagog a publicista. Na doporučení svého řídícího učitele šel studovat na pražskou konzervatoř, kde v letech 1897 až 1900 vystudoval skladbu u Karla Steckera, řízení sboru u Karla Knittla, hru na varhany u Josefa Kličky a obřadní zpěv u Augustina Vyskočila. Poté do roku 1905 pokračoval ve studiu na Amerlingově učitelském ústavu a v letech 1914 a 1915 složil státní zkoušky ze zpěvu, hry na varhany a hry na klavír. Profesně byl nejdříve varhaníkem v Praze: u sv. Tomáše , v Loretě a na Strahově . Zároveň během svého studia vyučoval od roku 1905 hudbu a zpěv na pražských obecných školách, na vinohradské pěvecké škole Umělecké výchovy, na odborné škole pro ženská povolání a na reálném gymnáziu a učitelském ústavu. Od roku 1919 učil na pražské konzervatoři, kde založil a vedl hudebně-pedagogické oddělení. Také byl jedním ze zakladatelů a poté ředitelem Hudební Budče . Později byl členem komise pro státní zkoušky z hudby a inspektorem hudební výchovy. Po válce začal přednášet na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy, kde spoluzakládal katedru hudební výchovy , a přednášel na Akademii múzických umění . Ve svém díle se Adolf Cmíral inspiroval J. A. Komenským, neboť se vždy snažil o zlepšení úrovně hudební výchovy a celkově o hudební osvětu. Kromě organizování řady hudebních akcí přednášel, podílel se na školském vysílání Československého rozhlasu a hojně publikoval. Psal do Pedagogických rozhledů, Hudební revue, Listů Hudební matice, Tempa a časopisu Hudba a škola, který založil. Navíc řídil i časopisy Hudební výchova a Souzvuk. Samostatně vydal např. příručku Základní pojmy hudební nebo školu zpěvu Jaro. Též sbíral a propagoval české lidové písně, zejména ze středních Čech. Inspiraci k vlastní hudební tvorbě čerpal především na svém letním sídle ve Zlenicích. V roce 1962 obdržel vyznamenání ...

Více od autora