William Makepeace Thackeray
Jarmark marnosti : Díl 1-2

1981 | Nakladatelství Odeon

Děj příběhu se odvíjí od osudů dvou hlavních postav, přítelkyň Rebeky Sharpové a Amálie Sedleyové. Ty zároveň vytvářejí kontrast mezi dvěma přístupy k životu, jenž jim přichystá řadu těžkých zkoušek, které autor rozčleňuje na zkoušky citové a materiální. Rebeka vystupuje v díle jako dominantní osobnost, jež se nemíní n…echat vést ostatními lidmi. Její snahy jsou už od počátku příběhu zaměřeny k dosažení majetku a tím i vysokého postavení ve společnosti. Pro tento svůj cíl je ochotna udělat cokoliv, a proto se pokrytecky a s přetvářkou staví všem, kteří pro ni znamenají hrozbu nebo postup po pomyslném žebříčku lidské společnosti, a tak se s chladnou vypočítavostí vrhne do výhodného sňatku s aristokratem. V jejích činech se nejlépe odráží její přísně racionální myšlení, jež je pro tak ambiciózní osobu nezbytné, jež ale degraduje citové prožitky na pouhý nástroj svých snah. Rebečina osobnost však není zbavena všech citových prožitků. Jistou slabost má pro svoji přítelkyni Amálii. Avšak její vztah k Amálii prochází určitými proměnami. Zpočátku vypočítavá známost se díky Amáliině veskrze dobré povaze mění v jakési přátelství, v němž Rebeka představuje aktivnější osobnost. Tento kladný projev citů dokládá vícerozměrnost povahy postavy. Pravý opak Rebeky lze shledat v Amálii Sedleyové. Její charakter vykazuje značnou až přehnanou citovost. Na svět nahlíží očima člověka, jenž své bytí pokládá za službu ostatním lidem projevující se soucitem s trpícími, ochotou pomoci komukoli, kdo se jeví jako potřebný, poslušností rozkazujícímu a sebeobětování pro ideály. Výčet těchto vlastností by mohl vzbudit zdání jakéhosi ideálu potřebného mezi lidmi. Autor však nezamýšlel vytvořit vzorovou hrdinku v Amálii. Právě její kladné vlastnosti z ní činí člověka zcela nevhodného pro život v mnohdy tvrdých podmínkách lidské společnosti. Amálie se vědomě připravuje o výhody v životě svým přílišným lpěním na ideálních vlastnostech člověka. Obzvláště nepřirozeně se jeví její odmítání lásky veskrze dobrého majora Dobbina, což Amálie zdůvodňuje věrností k svému již zemřelému manželovi. Ve chvíli, kdy naše kladná hrdinka volí mezi svým životním štěstím a ideály, projevuje se její dosti nevýrazný smysl pro realitu a poprvé jedná tak, aby učinila šťastnou samu sebe. Profily těchto dvou hlavních postav představují modely i pro vlastnosti ostatních postav. Autor boří typické představy o románových hrdinech, jejichž idealizované kladné a záporné povahy ostře kontrastovaly. Thackeray nám nabízí na první pohled skvělé hrdiny, u nichž však v průběhu děje vyvstávají do popředí právě ty jejich rysy, které zpočátku budily sympatie, avšak postupem doby objevujeme záporné vlastnosti hrdinů. K umocnění plastičnosti postav autor použil změn povah hrdinů v průběhu jejich života. Je zajímavé, že povahové změny se dotýkají pouze vedlejších postav. Vykreslením povah postav a jejich chování autor dosáhl výstižného spodobnění Anglie první poloviny devatenáctého století. Autor však nezamýšlel podat pouhý popis doby. Co možná nejrealističtějším vylíčením povah, myšlení i jednání postav se snaží kritizovat tehdejší společnost. Pomocí ironických poznámek nemilosrdně strhává líbivou masku vyšší společnosti, čímž ji činí odpudivou. Děj příběhu se odvíjí od osudů dvou hlavních postav, přítelkyň Rebeky Sharpové a Amálie Sedleyové. Ty zároveň vytvářejí kontrast mezi dvěma přístupy k životu, jenž jim přichystá řadu těžkých zkoušek, …které autor rozčleňuje na zkoušky citové a materiální. Rebeka vystupuje v díle jako dominantní osobnost, jež se nemíní nechat vést ostatními lidmi. Její snahy jsou už od počátku příběhu zaměřeny k dosažení majetku a tím i vysokého postavení ve společnosti. Pro tento svůj cíl je ochotna udělat cokoliv, a proto se pokrytecky a s přetvářkou staví všem, kteří pro ni znamenají hrozbu nebo postup po pomyslném žebříčku lidské společnosti, a tak se s chladnou vypočítavostí vrhne do výhodného sňatku s aristokratem. V jejích činech se nejlépe odráží její přísně racionální myšlení, jež je pro tak ambiciózní osobu nezbytné, jež ale degraduje citové prožitky na pouhý nástroj svých snah. Rebečina osobnost však není zbavena všech citových prožitků. Jistou slabost má pro svoji přítelkyni Amálii. Avšak její vztah k Amálii prochází určitými proměnami. Zpočátku vypočítavá známost se díky Amáliině veskrze dobré povaze mění v jakési přátelství, v němž Rebeka představuje aktivnější osobnost. Tento kladný projev citů dokládá vícerozměrnost povahy postavy. Pravý opak Rebeky lze shledat v Amálii Sedleyové. Její charakter vykazuje značnou až přehnanou citovost. Na svět nahlíží očima člověka, jenž své bytí pokládá za službu ostatním lidem projevující se soucitem s trpícími, ochotou pomoci komukoli, kdo se jeví jako potřebný, poslušností rozkazujícímu a sebeobětování pro ideály. Výčet těchto vlastností by mohl vzbudit zdání jakéhosi ideálu potřebného mezi lidmi. Autor však nezamýšlel vytvořit vzorovou hrdinku v Amálii. Právě její kladné vlastnosti z ní činí člověka zcela nevhodného pro život v mnohdy tvrdých podmínkách lidské společnosti. Amálie se vědomě připravuje o výhody v životě svým přílišným lpěním na ideálních vlastnostech člověka. Obzvláště nepřirozeně se jeví její odmítání lásky veskrze dobrého majora Dobbina, což Amálie zdůvodňuje věrností k svému již zemřelému manželovi. Ve chvíli, kdy naše kladná hrdinka volí mezi svým životním štěstím a ideály, projevuje se její dosti nevýrazný smysl pro realitu a poprvé jedná tak, aby učinila šťastnou samu sebe. Profily těchto dvou hlavních postav představují modely i pro vlastnosti ostatních postav. Autor boří typické představy o románových hrdinech, jejichž idealizované kladné a záporné povahy ostře kontrastovaly. Thackeray nám nabízí na první pohled skvělé hrdiny, u nichž však v průběhu děje vyvstávají do popředí právě ty jejich rysy, které zpočátku budily sympatie, avšak postupem doby objevujeme záporné vlastnosti hrdinů. K umocnění plastičnosti postav autor použil změn povah hrdinů v průběhu jejich života. Je zajímavé, že povahové změny se dotýkají pouze vedlejších postav. Vykreslením povah postav a jejich chování autor dosáhl výstižného spodobnění Anglie první poloviny devatenáctého století. Autor však nezamýšlel podat pouhý popis doby. Co možná nejrealističtějším vylíčením povah, myšlení i jednání postav se snaží kritizovat tehdejší společnost. Pomocí ironických poznámek nemilosrdně strhává líbivou masku vyšší společnosti, čímž ji činí odpudivou.

Obsažené svazky:

Jarmark marnosti, román bez hrdiny 1981 I (429 s., 5. vyd.)
Jarmark marnosti, román bez hrdiny 1981 II (396 s., 5. vyd.)

Objednávky po 18. 12. 2025 již pravděpodobně nebudou doručeny do Vánoc.

Stav

Velmi dobrý

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Velmi dobrý
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	429 + 396
Jazyk:	česky
Ilustrátor:	W. M Thackeray
Překladatel:	Aloys Skoumal
Edice:	Knihovna klasiků., 3, 3, 4. svazek ed. 3, 3, 4. svazek ed. Spisy W.M. Thackerayho, Knihovna klasiků. Spisy W.M.Thackerayho, Knihovna klasiků. Knihy W.M. Thackerayho. Sv. 3
Vydání:	Vydání páté (v tomto překladu druhé)
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	15. 7. 2025 11:37
Číslo položky:	1303507

O autorovi

William Makepeace Thackeray

William Makepeace Thackeray byl anglický romanopisec a žurnalista. Za jeho stěžejní dílo je považován román Jarmark marnosti , který satiricky zobrazoval britskou společnost 19. století. Thackeray se narodil v Kalkatě v Indii, kde jeho otec Richmond Thackeray pracoval pro britskou Východoindickou společnost. Ve věku 5 let Williama poslali jeho rodiče zpět do Anglie, kde se mu mělo dostat odpovídajícího vzdělání. Studium začal ve školách v Southamptonu a Chiswiku, dále v Charterhouse School a konečně na Trinity College v Cambridgi, odkud odešel bez dosažení akademického titulu v roce 1830. Po nějaké době, kterou strávil cestami po kontinentě , se vrátil do Londýna, kde chtěl studovat právo. Ve věku 21 let ovšem zdědil dostatečně velké množství peněz, které mu mohlo zajistit pohodlnou existenci do konce života a tak studia opět zanechal. Začal se věnovat investicím, podpoře různých periodik , studoval v Paříži umění . 20. srpna 1836 se oženil s Isabellou Gethin Shaw, se kterou měl 3 dcery . V roce 1840 se u Isabelly projevila duševní choroba, přinejmenším jednou se pokusila o sebevraždu, do konce svého dlouhého života zůstala nemocná. Od roku 1837 žila rodina opět v Londýně, kde Thackeray pracoval jako novinář, publikoval v časopise Fraser’s . O něco později začal publikovat i v časopise Punch. Finanční zajištění a určité stálé místo v novinářském světě mu přinesla série satirických článků v Punchi, které později vyšly pod názvem The Book of Snobs . V Punchi vyšla v letech 1847-48 i jeho dnes asi nejznámější práce Vanity Fair. V roce 1851 se rozešel s redaktory časopisu Punch a v roce 1859 se stal editorem nově založeného Cornhill Magazine. William Makepiece Thackeray zemřel v roce 1863 v důsledku srdečního záchvatu, jeho pohřbu s...

Více od autora