Josef Polišenský: Jan Amos Komenský ve Fulneku

Josef Polišenský, Vlastimil Uher, Vladimír Závodský, Petr Kadlčík, Květoslav Kadlčík, Stanislav Šindler
Jan Amos Komenský ve Fulneku

1958 | Krajské nakladatelství

Stav

Mírně opotřebená

rozlepená vazba

Vytvořit poptávku

O knize

Stav:	Mírně opotřebená, rozlepená vazba
Vazba:	brožovaná
Počet stran:	77 , 12 nečíslovaných obrazových příloh
Jazyk:	česky
Edice:	2. svazek ed. 2. svazek ed. Profily
Vydáno v:	Ostrava
Vystaveno:	18. 9. 2023 11:54
Číslo položky:	642676

O autorech

Josef Polišenský

Josef Polišenský byl přední český historik a pedagog, který se specializoval především na novověké dějiny Českých zemí, Evropy a dějiny Latinské Ameriky. Josef Polišenský v letech 1935–1939 vystudoval historii a anglistiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Přestože uzavřel studium svou doktorskou prací už v roce 1939, z důvodu uzavření českých vysokých škol mohl být promován až po skončení druhé světové války. Současně se studiem univerzity navštěvoval Státní archivní školu, kterou absolvoval roku 1940. V roce 1947 se habilitoval v oboru obecná historie, 1951 byl jmenován státním docentem, 1957 jmenován profesorem obecných dějin na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze a v témže roce dosáhl titulu doktora historických věd. V 60. letech 20. století působil krátce jako hostující profesor na Universidad de Chile. V této době pracovně navštívil také Uruguay, Brazílii, Kolumbii, Mexiko a Kubu. Na konci 60. let se stal spoluzakladatelem Střediska Iberoamerických studií na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze a jehož byl v letech 1967–1981 prvním vedoucím. V roce 1969 byl vyslán jako hostující profesor na University of California v Berkeley. Byl členem Rakouské akademie věd a Nizozemské královské akademie věd. Publikační aktivita Josefa Polišenského zahrnuje více než 120 knižních titulů vydaných kromě češtiny ve stěžejních světových jazycích a kolem jednoho a půl tisíce odborných pojednání publikovaných v prestižních světových historických časopisech.

Více od autora

Vlastimil Uher

Narozen v Herálci u Hlinska v rodině venkovského živnostníka s evangelickou tradicí. V letech 1920–1924 absolvoval učitelský ústav v Čáslavi. V letech 1927–1929 plnil svou vojenskou povinnost. Poté složil zkoušky způsobilosti pro obecné a měšťanské školy, přispíval do odborných pedagogických časopisů a dále se vzdělával na ŠVSP v Brně. V roce 1930 byl vybrán pro zahraniční působení v Německu, kde byl do roku 1933. V roce 1934 se oženil. Po válce studoval na Pedagogické fakultě v Olomouci, kde studium zakončil doktorátem z pedagogiky . Po další praxi na 1. měšťanské škole v Olomouci přijal místo odborného asistenta na PF UP v Olomouci. V roce 1954 se habilitoval a byl ustanoven jako první děkan Vyšší pedagogické školy v Opavě. Se svými nejbližšími spolupracovníky a dalšími interními a externími učiteli budovali novou vysokoškolskou instituci pro budoucí učitele. Po šesti letech však nastala opět změna. Vznikl Pedagogický institut v Ostravě, podřízený KNV. Stěhování a nový systém vyžadoval další pracovníky. V čele zůstal ve funkci ředitele opět doc. Uher . Přijatí učitelé podepisovali smlouvy, že se do 10 let působení habilitují, to znamenalo získat doktorát a kandidaturu věd ze svého oboru. V roce 1964 vznikla na základech PI samostatná Pedagogická fakulta. Doc. Uher se stal profesorem pedagogiky a založil samostatnou katedru pedagogiky. Pozice pedagogiky se posunul na mezinárodní úroveň. Nadějný rozvoj byl přerušen v letech 1970–1979, kdy byl prof. Uher penzionován. Zemřel v roce 1984 v Kralupech nad Vltavou u svého zetě a vnuka.

Více od autora