Dagmar Čapková, rozená Votrubová, byla česká komenioložka, pedagožka a publicistka. Narodila se v Úborsku, kde byl její otec Karel Votruba v letech 1922–1939 řídícím učitelem české menšinové školy. V roce 1944 odmaturovala na gymnáziu v Klatovech, poté studovala na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy angličtinu a češtinu. V letech 1949–54 vyučovala na gymnáziích ve Valašských Kloboukách, Holešově, Kroměříži a Hořicích. V letech 1954–1956 působila jako knihovnice Státní pedagogické knihovny, kde založila oddělení, které se specializovalo na studium o životě a díle Jana Amose Komenského. V letech 1956–1992 pracovala jako vědecká pracovnice v oddělení komeniologie a dějin pedagogiky v Výzkumném ústavu pedagogickém Jana Amose Komenského při Československé akademii věd. V roce 1995 byla jmenována profesorkou Univerzity Karlovy. Má čestný doktorát z Univerzity Komenského v Bratislavě, přednášela rovněž na univerzitách v Anglii a Spojených státech. Těžištěm její práce je život a dílo Jana Amose Komenského. Přeložila několik Komenského děl, napsala úvody a komentáře k edici Vybrané spisy Komenského a k dílu Obecná porada o nápravě věcí lidských. Její dílo má však přesah i do filosofie, obecných dějin, dějin pedagogiky a metodologie. Jejím manželem byl komeniolog Jan Blahoslav Čapek . V roce 2007 obdržela Medaili za zásluhy III. stupně za zásluhy o stát v oblasti vědy.

Narozen 29.9.1929 v Praze, zemřel 19.11.1978 v Praze. PaedDr., CSc., docent pedagogické psychologie, práce a překlady z oboru.

Narozen 10.7.1902 v Českých Budějovicích, zemřel 8.10.1971 v Praze. PhDr., CSc., pracovník Ústavu pro dějiny a teorii umění Československé akademie věd v Praze. Práce v oboru.