Pierre Teilhard de Chardin
Jak věřím

1997 | Nakladatelství Vyšehrad

Výbor dosud u nás nevydaných textů věnovaný duchovnímu životu, inspirujícímu se hluboce myšlenkou Vykoupení i realitou vesmírného vývoje.

„Věřím, že vesmír je evoluce. Věřím, že evoluce směřuje k duchu. Věřím, že se duch dovršuje v osobním. Věřím, že nejvyšší stupeň osobního je kosmický Kristus." – Těmito slovy …uvádí Pierre Teilhard de Chardin své vyznání Jak věřím. Jimi lze také charakterizovat jeho celoživotní duchovní a myšlenkovou orientaci. Svědčí o tom rovněž první české vydání autorových kratších teologických studií z let 1934 až 1953, přibližujících nám jeho úsilí skloubit křesťanskou víru s evolucí lidstva. To, nemá-li ustrnout, a tím zaniknout, potřebuje stále novou fyzickou i duchovní vzpruhu. Její zdroj vidí Teilhard v kosmicky chápaném Kristu jako aktivním pólu veškeré evoluce . Navazuje při tom na teologii svatého Pavla i na náboženské hledání svých současníků, jak je rozpoznává v četných profánních hnutích i uvnitř křesťanstva. Osobní povaha těchto textů dotváří obraz kosmického vývoje, který vylíčil ve svém ústředním díle Le Phénomène humain – česky Vesmír a lidstvo .

PIERRE TEILHARD DE CHARDIN , významný přírodovědec a náboženský myslitel, člen jezuitského řádu. Z jeho díla vyšlo dále česky: Místo člověka v přírodě a výbor Chuť žít , který obsahuje i teologickou meditativní studii Božské prostředí . Výbor dosud u nás nevydaných textů věnovaný duchovnímu životu, inspirujícímu se hluboce myšlenkou Vykoupení i realitou vesmírného vývoje.

„Věřím, že vesmír je evoluce. Věřím, že evoluce směřuje… k duchu. Věřím, že se duch dovršuje v osobním. Věřím, že nejvyšší stupeň osobního je kosmický Kristus." – Těmito slovy uvádí Pierre Teilhard de Chardin své vyznání Jak věřím. Jimi lze také charakterizovat jeho celoživotní duchovní a myšlenkovou orientaci. Svědčí o tom rovněž první české vydání autorových kratších teologických studií z let 1934 až 1953, přibližujících nám jeho úsilí skloubit křesťanskou víru s evolucí lidstva. To, nemá-li ustrnout, a tím zaniknout, potřebuje stále novou fyzickou i duchovní vzpruhu. Její zdroj vidí Teilhard v kosmicky chápaném Kristu jako aktivním pólu veškeré evoluce . Navazuje při tom na teologii svatého Pavla i na náboženské hledání svých současníků, jak je rozpoznává v četných profánních hnutích i uvnitř křesťanstva. Osobní povaha těchto textů dotváří obraz kosmického vývoje, který vylíčil ve svém ústředním díle Le Phénomène humain – česky Vesmír a lidstvo .

PIERRE TEILHARD DE CHARDIN , významný přírodovědec a náboženský myslitel, člen jezuitského řádu. Z jeho díla vyšlo dále česky: Místo člověka v přírodě a výbor Chuť žít , který obsahuje i teologickou meditativní studii Božské prostředí .

Stav

Velmi dobrý

Vytvořit poptávku

O knize

Stav:	Velmi dobrý
Poznámka:	obálka Zbyněk Kočvar
Vazba:	brožovaná
Počet stran:	164
Jazyk:	česky
ISBN10:	807021208X
ISBN:	9788070212080
Překladatel:	Věra Dvořáková, Jan Joneš
Edice:	3. svazek ed. 3. svazek ed. Cesty
Vydání:	Vyd. 1
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	16. 12. 2020 9:9
Číslo položky:	136148

O autorovi

Pierre Teilhard de Chardin

Pierre Teilhard de Chardin , Francie – 10. dubna 1955, New York, USA) byl francouzský náboženský myslitel a vědec, geolog a paleontolog, člen Tovaryšstva Ježíšova . Je znám především pro svůj koncept Vesmíru jako skutečné evoluce, jež není předurčená či plánovaná, ale směřuje ke svému cíli v bodu Omega, který rozmanitost světa aktivně spojuje a přitahuje. Ve svém hlavním díle Le Phénomène humain , jež mohlo vyjít až po jeho smrti, předkládá originální syntézu biblické představy Stvoření a konce světa s tím, co o evoluci víme dík moderní vědě. Jeho metoda „nereduktivní fenomenologie“ mu dovolila skloubit vědecký pohled na Vesmír jako celek s křesťanskou spiritualitou. Na jeho myšlenky navázala řada myslitelů, kteří se také snažili vytvořit soudržný obraz Vesmíru a lidstva jako celku. Pierre Teilhard de Chardin se narodil jako čtvrtý ze sedmi dětí zámožné a zbožné rodiny na venkovském sídle Sarcenat blízko Clermont-Ferrand, na úpatí hory Puy de Dôme. Od dětství jej přitahovala příroda, kameny a „hmota“, v níž cítil cosi víc než jen hmotnou rozlehlost. Po maturitě na jezuitském gymnáziu vstoupil roku 1899 do noviciátu v Aix-en-Provence, v roce 1901 však musel s ostatními jezuity opustit Francii a pokračoval ve studiu na britském ostrově Jersey. V letech 1905–1908 učil fyziku a chemii na jezuitské koleji v Káhiře v Egyptě, v letech 1908–1912 studoval teologii v Hastingsu ve Velké Británii a v roce 1911 byl vysvěcen na kněze. V této době se setkal s dílem francouzského filosofa Henri Bergsona, jehož dílo o „Tvořivém vývoji“, jak později napsal, „katalyzovalo jeho myšlenky“. V letech 1912–1914 studoval geologii a pracoval v paleontologickém oddělení Přírodovědného musea v Paříži, kde se zabýval třetihorními savci a rekonstrukcí Neandertálce. V srpnu 1914 byl mobilizován a sloužil jako nosič raněných čtyři roky na frontě; za statečnost dost...

Více od autora