Věra Tichá
Jak se žije a myslí po anglicku, aneb, Co jste možná v učebnici nenašli

Věra Tichá

Podplukovnice Věra Tichá - zdravotnice Rudé armády a 1. čs. armádního sboru v SSSR, spisovatelka. Věra Tichá strávila v Čechách prvních devět let života, poté odjela s rodiči do Ruska. Bydleli v Moskvě, později se přestěhovali do západosibiřského Prokopěvska, kde pracovali čeští horníci. V roce 1937 se krátce vrátili do Moskvy a pak změnili působiště do města Noginsk. Otec s matkou tam pracovali jako učitelé němčiny. Po otcově zatčení orgány NKVD chtěl zbytek rodiny odjet do Čech, ale než se podařilo návrat vyřídit, došlo k okupaci Československa. Po napadení Sovětského svazu vstoupila autorka jako zdravotní sestra do Rudé armády. V srpnu 1943 přešla za svým bratrem do československé vojenské jednotky. Zde prodělali zbytek války, zranění a v květnu 1945 se dostali až do Prahy. Věra Tichá se během války provdala, ale její muž zahynul čtyři týdny po válce při autonehodě. Sotva rok nato zahynul při autonehodě její bratr Mirek. V té době onemocněla její matka a tak se jí nepodařilo dostudovat filozofickou fakultu. Na radu přátel se vrátila za nimi do armády. Koncem čtyřicátých let se seznámila se svým pozdějším manželem Pavlem Tichým, právníkem, západním vojákem a účastníkem invaze. Ten byl ale na podzim 1951 zatčen a ve vykonstruovaném procesu odsouzen na dvanáct let za tzv. „nápomoc k velezradě“. Vrátil se v roce 1956 po XX. sjezdu KSSR. Jeho ženu mezitím přeložili z generálního štábu do Vojenského historického ústavu, kde pracovala až do odchodu do důchodu. Ve svých 54 letech znovu ovdověla a později začala psát. Literární dílo: Balada o českém vojákovi. Praha 1986. Cesty k domovu-1939-1945. Brno 2003. Čtvrteční vyprávění. Praha 1984. Po boku mužů. Praha 1966. Ženy v našich jednotkách v SSSR za druhé světové války. Historie a Vojenství 4, 1964.