Vladimír Štědrý
Jak se stalo Československo satelitem Sovětského svazu : K 15. výročí bolševisace Československa 25. února 1948

Vladimír Štědrý

* 1. 11. 1904, Praha † 11. 8. 1968, Mnichov Prozaik, publicista Pocházel z židovské rodiny. Po středoškolských studiích se stal redaktorem deníku Venkov. Krátce po nacistické okupaci opustil v březnu 1939 Československo a žil v Anglii, kde vystřídal řadu zaměstnání . 1941 vstoupil do čs. vojenské jednotky, s níž plnil válečné úkoly v Anglii, Francii, na Blízkém východě a v severní Africe . 1945 se vrátil do Prahy, kde působil v redakci United Press. V roce 1947 krátce redigoval týdeník Náš týden na jevišti i v životě . Po komunistickém převzetí moci v březnu 1948 opět emigroval, nejprve do Anglie. 1951 našel uplatnění jako novinář a esejista v mnichovské redakci Rádia Svobodná Evropa . Poté mj. krátce pobýval v USA a až do své smrti se věnoval vlastní tvorbě. Publikoval povídky, básně, úvahy a novinové články v periodikách Svobodné noviny, Venkov, Náš týden. V zahraničí publikoval zejména v časopisech Skutečnost , Hlas exilu , Sklizeň a Nový život . V roce 1948 byla rozmetána sazba Štědrého románu Zlatý rmut, jenž měl téhož roku v Čechách vyjít. – Užíval šifer ŠŤ, šť, Š-rý. S výjimkou básnického a prozaického debutu ze 30. let je celé Štědrého dílo silně autobiografické a poznamenané dvojím exilem. V krátkých prózách Než přijde naše léto, v cestopisu Kde léčí stesk a částečně i v povídkách Očima a srdcem zachytil z pohledu příslušníka cizinecké armády vlastní prožitek války. Vyhýbal se přitom bojovým scénám, válka mu byla spíše znepokojivým pozadím relativně poklidného, nudného života ve vojenských táborech daleko od fronty, případně obtížným putováním po zemích Orientu. Osobní i celonárodní traumata, jež válka zrodila, jsou předmětem knihy povídek a úvah Věž svědectví, psané již během poválečného německého exilu. Líčení nekonečných cest, neustálých změn, přemisťování a provizorních pobytů, všudypřítomné melancholie a stesku člověka zbaveného domova je ...