Knihy
Pohádky a knihy pro mládež
Pohádky po r. 1945
Oldřich Sirovátka
Jak pluli Hanáci přes moře a další rozpustilé p...

Oldřich Sirovátka
Jak pluli Hanáci přes moře a další rozpustilé pohádky z Čech a Moravy

1994 | Nakladatelství Knižní klub

Žertovné pohádky, vyprávění z Kocourkova, lhářské pohádky a krátké anekdoty. Žertovné pohádky, vyprávění z Kocourkova, lhářské pohádky a krátké anekdoty.

Stav

Velmi dobrý

Vytvořit poptávku

O knize

Stav:	Velmi dobrý
Poznámka:	obálka Alois Mikulka
Vazba:	pevná
Počet stran:	185
Jazyk:	česky
ISBN10:	8071760110
ISBN:	9788071760115
Ilustrátor:	Vladimír Vimr, Alois Mikulka
Vydání:	1
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	22. 7. 2019 15:27
Číslo položky:	68537

O autorovi

Oldřich Sirovátka

Oldřich Sirovátka byl český slovesný folklorista a etnograf. Oldřich Sirovátka se narodil 8. září 1925 v podkarpatoruské Teresvě, kde jeho otec, bývalý legionář v Itálii, sloužil jako praporčík na četnické stanici. Obecnou školu navštěvoval však již v Oslavanech, kam se rodina na počátku 30. let 20. století přestěhovala. Jeho syn doc. Tomáš Sirovátka vyučuje sociologii na brněnské Masarykově univerzitě. Mezi lety 1936 – 1944 studoval na reálném gymnáziu v Ivančicích; po maturitě byl zaměstnán jako pomocný hornický dělník v oslavanském dole Kukla. Na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně v letech 1945 – 1949 vystudoval kombinaci oborů filozofie, český jazyk a národopis, titul doktor filozofie zde získal o rok později prací "Rým folklorního verše". Titul kandidát historických věd mu byl udělen roku 1959 na základě kandidátské práce "Písně a vyprávění horníků na Rosicku – Oslavansku". V roce 1966 se habilitoval prací "Srovnávací folkloristika a česká lidová slovesnost", docentem pro obor srovnávací folkloristika byl jmenován roku 1967. Doktorem historických věd se stal roku 1991 prací "Srovnávací studie o české lidové slovesnosti" a v tomtéž roce byl rovněž jmenován profesorem národopisu na filozofické fakultě MU v Brně. Oldřich Sirovátka svůj odborný zájem zasvětil slovesnému folkloru v celé šíři, nejen jeho nejrozsáhlejším žánrům, tedy textové části lidové písně a her lidového divadla, pohádce a pověsti, ale pozornost věnoval i malým formám lidové slovesnosti, které jinak nestály v popředí dobového výzkumného trendu, např. spontánní pouliční nápisy, anekdoty či vzpomínková vyprávění ze života. Zároveň se jako jeden z prvních odborníků zasadil o percepci dělnické kultury i urbánní etnografie jako seriózní vědecké tematiky, nikoli pouze jako diktované tendenci společenskovědních oborů. Po roce 1968 nemohl nadále zastávat vedoucí funkce výzkumných institucí ani se zcela věnovat s...

Více od autora