Maxim Gorkij
Ivánek, hlupáček

1973 | Nakladatelství Albatros

Pohádka o příhodách vesnického chlapce, který všechno popletl a ať se pustil, do čeho pustil, vždycky provedl takovou hloupost, jaká by druhého ani nenapadla a jedné medvědí rodince. Pohádka o příhodách vesnického chlapce, který všechno popletl a ať se pustil, do čeho pustil, vždycky provedl takovou hloupost, jaká by druhého ani nenapadla a jedné medvědí rodince.

Vyberte kus

Stav

Mírně opotřebená

knižní blok na více částí, Vazba

Skladem pro e-shop

Další varianty

Stav Mírně opotřebená knižní blok na více částí, Vazba	Skladem pro e-shop	~~229 Kč~~
Stav Dobrý lehké oděrky	Skladem pro e-shop
Stav Mírně opotřebená stránky s flíčky, vazba povolená, vše drží	Skladem pro e-shop	~~249 Kč~~

O knize

Stav:	Mírně opotřebená, knižní blok na více částí, Vazba
Vazba:	pevná
Počet stran:	[27]
Jazyk:	česky
Ilustrátor:	Zdeněk Miler
Překladatel:	Věra Adlová
Edice:	První čtení
Vydání:	2. vyd.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	18. 11. 2024 12:15
Číslo položky:	1060468

O autorovi

Maxim Gorkij

Maxim Gorkij , vlastním jménem Alexej Maximovič Peškov , , byl ruský spisovatel, dramatik, básník a revolucionář. Bývá považován za průkopníka socialistického realismu. Maxim Gorkij se narodil v Nižném Novgorodě v rodině truhláře Maxima Savatjeviča Peškova, který byl synem důstojníka a zemřel na choleru v Astrachani. Gorkého matka ho vinila ze zapříčinění otcovy smrti, proto byl vychováván u despotického děda Kaširina. V roce 1879 osiřel úplně. Od té doby se musel živit samostatně, střídal různá zaměstnání – byl poslíčkem v obchodě, umývačem nádobí na volžském parníku, učedníkem v dílně malíře ikon, pracoval jako nakladač v přístavu, jako pekařský dělník apod. Od patnácti let se toulal po Rusku a vzdělával se jako samouk, v této době se aktivně zapojil do revolučního hnutí. Roku 1884, se neúspěšně pokoušel o přijetí na univerzitu v Kazani. Od podzimu 1885 do jara 1887 pracoval v Kazani v pekárně V. S. Semjonova. V roce 1887 se v Kazani pokusil o sebevraždu, tento pokus o sebevraždu později popsal v autobiografické povídce Případ z Makarova života. Roku 1888 pracoval u kaspických rybářů a poté pracoval jako železniční hlídač. V roce 1889 jel přes Tambov a Moskvu do svého rodiště k vojenskému odvodu, ale ze zdravotních důvodů byl vojenské služby trvale zproštěn. Poté byl zatčen pro styky s revolučními narodniky a po propuštění byl dán pod stálý policejní dozor, který skončil až roku 1902. Na jaře roku 1891 se opět vydal na cestu po Rusku, procestoval celé jižní Rusko, donské stepi, Ukrajinu, Besarábii, Krym a přes Kavkaz došel do Tbilisi, kde se na necelý rok usadil. Zde pracoval v železničních dílnách a v září 1892 v tbiliském listě Kavkaz uveřejnil svou první povídku Makar Čudra. Koncem roku 1892 se vrátil do Nižního Novgorodu, od roku 1895 žil v Samaře, kde pod pseudonymem Jegudijil Chlamida přispíval do Samarské gazety, v jejíž redakci se seznámil s Jekatěri...

Více od autora

Komentáře ke knize

Načítám obsah knihy…