Knihy
Umění a architektura
Výtvarné umění
Max Dvořák
Italské umění od renesance k baroku

Max Dvořák
Italské umění od renesance k baroku : [výbor z díla]

1946 | Nakladatelství Jan Laichter

Po českém vydání Umění jako projev ducha navazuje tento titul publikováním další části německy publikovaných Dvořákových přednášek. Po českém vydání Umění jako projev ducha navazuje tento titul publikováním další části německy publikovaných Dvořákových přednášek.

Stav

Mírně opotřebená

opotřebená obálka, natrhnutá obálka, oděrky, zdá se být kompletní, natrhnuté desky

Vytvořit poptávku

O knize

Stav:	Mírně opotřebená, opotřebená obálka, natrhnutá obálka, oděrky, zdá se být kompletní, natrhnuté desky
Vazba:	brožovaná s obálkou, volná brož
Počet stran:	324 s., [66] s. obr. příl
Jazyk:	česky
Překladatel:	Jan Krofta
Edice:	15. svazek ed. 15. svazek ed. Umění a řemesla
Vydání:	1. vyd.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	16. 7. 2026 9:48
Číslo položky:	1837983

O autorovi

Max Dvořák

Max Dvořák byl historik umění působící ve Vídni, čelný představitel I. Vídeňské školy dějin umění. Max Dvořák se narodil 4. června 1874 na roudnickém zámku v rodině lobkowitzkého archiváře Maxe Dvořáka a jeho první ženy Hermíny Voglové. Přestože velmi brzy přišel o matku, jeho dětství bylo poměrně šťastné; na Maxe Dvořáka od mládí působil jeho otec, ve své době uznávaný historik, který mu poskytoval všestranný přehled a zejména také kultivované prostředí roudnického zámku, kde byl nadaný chlapec konfrontován s proslulou knížecí galerií i rozsáhlou knihovnou. Po obecné škole v Roudnici přešel na roudnické reálné gymnázium, kde začal psát verše a vedl studentský časopis; vysokoškolská studia zahájil v roce 1892 na české univerzitě v Praze, kde navštěvoval seminář historie; výběr oboru do značné míry předurčil fakt, že měl nastoupit na otcovo místo knížecího archiváře. Během studií v Praze byl žákem významných českých historiků té doby jako byl Jaroslav Goll, Antonín Rezek, Čeněk Zíbrt či Josef Emler. Na Maxe Dvořáka nejvíce zapůsobil Jaroslav Goll, u kterého pracoval v semináři na tématu Prvé poselství z Čech do Polska za Válek husitských; přestože vztah Golla a Dvořáka byl poněkud komplikovaný, Dvořák se k němu vždy hlásil jako ke svému učiteli; své dopisy Gollovi nikdy neopomněl podepsat slovy Váš vděčný žák. Gollovu přísnou objektivitu a kritické studium pramenů využíval Dvořák i ve svých pozdějších uměleckohistorických studiích, takže bývá řazen mezi příslušníky takzvané Gollovy školy. Na univerzitě se seznámil s jejími dalšími členy, budoucími historiky Josefem Pekařem, Bohumilem Navrátilem a zejména s Josefem Šustou; se Šustou pojilo Dvořáka celoživotní přátelství a jejich vydaná korespondence je jedním z nejvýznamnějších pramenů k Dvořákovu soukromému a profesnímu životu. Max Dvořák na sebe upozorňoval nejen schopnostmi a inteligencí, ale také elegantním a kultivovaným vystup...

Více od autora