Adalberto Vojtěch Hrubý SDB byl český katolický kněz, člen řádu salesiánů, ředitel poutního domu Velehrad v Římě a distributor náboženské literatury v době komunistické totality. Vyučil se pánským krejčím. Pohyboval se mezi mládeží a spolupracoval s režisérem ochotnického divadla, kde se naučil dobře zpívat. Rozhodl se pro duchovní povolání a v roce 1945 nastoupil do salesiánského aspirantátu ve Fryštáku. Po absolvování noviciátu v letech 1947–1948 v Hodoňovicích složil první řeholní profesi . Dále absolvoval v letech 1948–1950 filosofický studentát v Přestavlkách, který však byl ukončen násilným přepadením Státní bezpečností v noci ze 13. na 14. dubna 1950, a přepadení v rámci Akce K skončilo internací představených. Studenti bohosloví zůstali do konce školního roku na místě pod dohledem malé policejní posádky. Když byl posléze ústav rozpuštěn, dostali klerici povolení ukončit středoškolská studia pouze na území Olomouckého kraje. Hrubý vytvořil v Lipníku nad Bečvou s několika dalšími bohoslovci „komunitu“ a v roce 1951 úspěšně složil v Lipníku nad Bečvou maturitu na tamním státním gymnáziu. Ke studiu na vysoké škole však nedostal povolení a proto pracoval jako dělník v Opavě v podniku na výrobu šicích strojů. Dne 6. července 1952 se mu podařilo ilegálně přes Rakousko odejít do Itálie. V letech 1952–1956 absolvoval teologická studia na Teologickém institutu san Tommaso v Messině na Sicílii. Prázdniny strávil na Sicílii v tamní noviciátní komunitě San Giorgio. Na kněze byl vysvěcen v Messině 29. června 1956 biskupem Tonettim společně s dalšími českými salesiány: Ladislavem Dittrichem a Janem Homolou. V letech 1956–1958 absolvoval studia na Vyšším pedagogickém institutu salesiánů v Turíně. Tato studia zakončil licenciátem teologie. V letech 1958–1959 působil v Římě v komunitě Sacro Cuore a v letech 1959–1966 pracoval pro Papežskou salesiánskou univerzitu . Dále se stal sekretá...

Odborník v oblasti metalurgie. Autor publikací o iontové nitridaci.