Milan Kundera je česko-francouzský spisovatel. Od roku 1975 žije ve Francii, v roce 1979 byl zbaven československého státního občanství, roku 1981 získal občanství francouzské, v roce 2019 mu bylo vráceno občanství české. Své texty psal nejdříve česky, nyní francouzsky. Do literatury vstoupil jako básník a dramatik, nakonec se ale celosvětově proslavil zejména jako prozaik a esejista. Jeho texty patří mezi nejčastěji překládaná česká díla na světě. Po špatných zkušenostech s neautorizovanými překlady svá díla k překladům do češtiny dlouho nesvěřoval, v současnosti je jeho dvorní překladatelkou Anna Kareninová. Milan Kundera se narodil v Brně, kde žil s rodiči v Purkyňově ulici. Jeho otec, Ludvík Kundera, byl klavírista a rektor JAMU . Jeho bratrancem byl básník Ludvík Kundera. V mládí se Milan Kundera učil hrát na klavír, později studoval také hudební kompozici u Pavla Haase a Václava Kaprála. Jeho první ženou byla Olga Haasová, dcera Pavla Haase, zpěvačka. Zájem o hudbu se prolíná i jeho pozdějším literárním dílem. Studoval na gymnáziu v Brně, kde roku 1948 maturoval. Ve stejném roce začal studovat na Filozofické fakultě UK literární vědu a estetiku, po dvou semestrech však přestoupil na FAMU, kde zprvu studoval filmovou režii a poté scenáristiku u Miloše Václava Kratochvíla. Absolvoval v roce 1953. Po skončení studia začal na FAMU vyučovat světovou literaturu, nejprve jako asistent, od roku 1958 jako odborný asistent a od roku 1964 již jako docent. Byl příslušníkem generace, která vstoupila do literárního života brzy po uchopení moci komunisty a od poloviny 50. do počátku 60. let patřil k prominentům oficiální literatury jako mimořádně populární a oficiální kritikou vynášený básník i dramatik. V roce 1948 vstoupil do Komunistické strany Československa , po dvou letech však byl vyloučen, spolu s příte...

* 6. 4. 1962, Vlašim Literární teoretik a historik Maturoval na gymnáziu ve Vlašimi v roce 1980; studia češtiny a angličtiny na FF UK ukončil roku 1985 diplomovou prací Kategorie básnického obrazu a jeho vývoj v poezii Františka Hrubína a získáním titulu PhDr. . CSc. 1994 prací Lyrický subjekt. K problémům subjektivity a subjektů literárního díla. – Od roku 1985 působí na katedře české a slovenské literatury, resp. ústavu české literatury a literární vědy téže fakulty, od 1987 jako vědecký aspirant, od 1991 jako odborný asistent, od roku 2000 jako vedoucí katedry. Habilitoval se v roce 2003 prací Hledání jazyka interpretace. – V roce 1993 absolvoval přednáškový pobyt na Universität Hamburg , v letech 1994–1997 a následně roku 2000 byl hostujícím profesorem české literatury na Brown University, Providence . – V letech 1990–1991 byl redaktorem a posléze šéfredaktorem časopisu Iniciály, od roku 2003 je redaktorem, resp. členem redakčního kruhu časopisu Česká literatura. Mezi lety 2004 a 2007 redigoval spolu s Tomášem Kubíčkem a Ondřejem Sládkem edici Theoretica , od roku 2003 s Vladimírem Pistoriem vede ediční řadu Scholares . – V roce 1989 spoluzaložil Hejno českých spisovatelů Mamut. Přispívá do časopisů Tvorba, Kmen, Nové knihy, Literární měsíčník, Zlatý máj, Česká literatura, Tvar, Iniciály, Lidové noviny, Slovenské pohľady, Dotyky , Labyrint, Literární noviny, Aluze, Host, Souvislosti, Brown Slavic Contributions , New Orleans Revue , Slovo a smysl aj. – Spolu s Masako Ueda-Fidler uspořádal internetovou antologii Modern Czech Short Stories: An Interactive Anthology . Užívá šifry: pAb, -bí-, B., -íl, -ek-. Ve druhé polovině 80. a na počátku 90. let byl Bílek generačně-programním kritikem současné české poezie. Z jeho pravidelného kritického psaní vykrystalizoval skupinový portrét tzv. generace osamělých běžců (Svatava Antošová, Miroslav Huptych, Zdeněk Lebl, Jiří Rulf, Jiřina Salaquardo...