Ladislav Szántó byl slovenský filozof, člen skupiny DAV, od r. 1953 univerzitní profesor, akademik Slovenské akademie věd a Československé akademie věd . Prosazoval dialekticko-materialistické a historicko-materialistické přístupy k aktuálním otázkám. Působil především jako publicista a propagátor marxismu-leninismu. Ostře kritizoval objektivismus, revizionismus a nemarxistické filozofie vůbec. Narodil se 30. dubna 1894 v Uhrovci do řemeslnické a rolnické rodiny, v níž bylo celkem sedm dětí. V letech 1908–1913 absolvoval učitelský ústav v Lučenci a poté pokračoval ve studiu na Vysoké škole pedagogické v Budapešti . Studium bylo v roce 1915 přerušeno tím, že musel narukovat do armády. Při bojích v Rusku padl do zajetí a byl internován v zajateckém táboře v Krasnojarsku. V zajetí se přiklonil k marxismu a přeložil do maďarštiny Leninovu knihu Stát a revoluce. V roce 1920 byl přijat do ruské komunistické strany, jeho ručiteli byli Jaroslav Hašek a Arnošt Kolman. Pracoval pak v redakci maďarského dělnického časopisu, který byl vydáván v Omsku. V roce 1921 se vrátil do Československa a ihned vstoupil do KSČ. Živil se jako učitel a v letech 1922–1934 působil na měšťanské škole v Čadci. Zvláště v 30. letech zároveň vyvíjel intenzivní agitační a propagandistickou činnost v komunistickém tisku, přičemž často používal pseudonym Ladislav Ormis. Byl také členem skupiny DAV. V letech 1934–1938 učil na měšťanské škole Šuranech a v roce 1938 byl jmenován ředitelem měšťanské školy v Galantě . Po osvobození působil v komunistickém nakladatelství Pravda, od roku 1947 jako jeho ředitel. Později přešel na dráhu vysokoškolského učitele. V roce 1952 se stal vedoucím katedry marxismu-leninismu na Vysoké škole ekonomické v Bratislavě, v roce 1953 byl jmenován univerzitním profesorem filozofie. V letech 1953–1956 byl děkanem národohospodářské fakulty Vysoké školy ekonomic...