Jedno nedělní říjnové dopoledne v Londýně. V Londýně jednadvacátého století. Mladý Kit vyráží za svou dívkou Mínou, aby spolu vyrazili na nákupy, ale osud ho zavádí do temné uličky, kde potkává svého pradědečka. Toho pradědečka, který ještě zcela mlád opustil manželku a děti a nevrátil se z nákupu. Jak je možné, že ještě žije? A proč tady na něj čeká? Odchází spolu do přímořské hospůdky, která vypadá jako skanzen pro turisty, ale turisté nikde... Proč mu Mína nevěří, že se nikde netoulal a byl s pradědečkem? Že o něm nikdy před tím nemluvil, no a co? Nejlepším důkaz je vzít ji s sebou zpátky do té tmavé uličky a vše jí ukázat. Tím se ale spouští celý řetězec událostí, kdy Kit netuší, že vzít s sebou někoho na cestu do jiné dimenze a do jiného světa mohou jen ti vyškolení. Mína se po cestě za hranice naší reality ztrácí a ocitá se v Čechách ve třicátém roce vlády císaře Rudolfa II. To ale na začátku netuší. Řízením osudu potkává pekaře, který jede do Prahy otevírat rodinný obchod a přidává se k němu. Spolu potom dosahují slávy předčasným představením kávy v tomto světě a dostávají se i na císařský dvůr. Mezitím Kit se svým pradědečkem hledá způsob, jak Mínu nalézt a vrátit ji zpět. Cestují tedy po mnoha místech a v různých časech. Cestování mezi dimenzemi přitahuje ale nejen vědce a dobrodruhy, ale i desperáty, kteří chtějí na všem vydělat. Ty představuje především hrabě Burley se svými hrdlořezi, kteří jsou našim cestovatelům zdá se neustále v patách... Náskok získá vždy ten, kdo zná cestu vpřed. A všechny cesty mezi světy jsou zakresleny v mapě, kterou si jejich objevitel Arthur Flinders-Petrie nechal vytetovat do své kůže, aby ji měl vždy u sebe a nikdo mu ji nemohl vzít. Náskok získá vždy ten, kdo zná cestu vpřed. A cestu zná ten, kdo má Mapu v kůži.