Miroslav Barvík, Jan Malát
Hudební slovník

1945 | Nakladatelství Fr. A. Urbánek a synové

Vyberte kus

Stav

Dobrý

Skladem pro e-shop Odešleme do 29. 7.

Další varianty

	Stav Dobrý	Skladem pro e-shop Odešleme do 29. 7.
	Stav Dobrý natrhnutá obálka	Skladem pro e-shop Odešleme do 29. 7.	~~69 Kč~~

O knize

Stav:	Dobrý
Vazba:	pevná, převazba
Počet stran:	185
Jazyk:	česky
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	17. 4. 2026 9:5
Číslo položky:	1705837

O autorech

Jan Malát

Jan Malát byl hudební skladatel, pedagog a teoretik, sběratel a upravovatel lidových písní. Vystudoval varhanní školu v Praze a svou hudební a učitelskou dráhu začínal v Novém Bydžově. Sepsal teoretickou i praktickou školu hry na housle a klavír. Po dokončení varhanické školy v Praze se Jan Malát vrátil zpět na Novobydžovsko. Na Chlapecké hlavní škole v Novém Bydžově učil v letech 1863 až 1866. Zpíval v místním pěveckém spolku, hrál na koncertech na klavír i housle. „V Novém Bydžově mě měli rádi, vážili si mne jako učitele a hudebníka,“ píše Malát, „a přec jsem koncem ledna 1866 opustil dosavadní místo, abych nastoupil jako definitivní učitel při dívčí hlavní škole v Hořicích.“ Malát po třech letech Nový Bydžov opustil. Téměř desetileté působení v Hořicích bylo plné tvůrčích sil. Jako jedna z prvních skladeb tohoto období byla ouverturu pro malý orchestr. Pro hořické ochotníky píše scénickou hudbu k Tylovým Kutnohorským havířům a dále píše sbory, písně a skladby pro klavír. Po osmi letech v Hořicích se oženil s Aninkou Petrovou. Roku 1876 se Malátovi trvale usadili v Praze na Smíchově. Jan Malát napsal i několik oper: Kromě toho je autorem velkého množství písní, sborů a komorních skladeb pro housle, klavír a harmonium.

Více od autora

Miroslav Barvík

Miroslav Barvík byl český hudební skladatel a kritik. Po maturitě v roce 1937 studoval na brněnské konzervatoři skladbu a klavír. Současně na Masarykově univerzitě studoval hudební vědu. Konzervatoř absolvoval u Václava Kaprála Symfoniettou pro orchestr, ženský sbor, varhany, klavír a alt solo. V letech 1942–1944 byl soukromým žákem Vítězslava Nováka a studium dokončil mistrovským kurzem Pražské konzervatoře u Jaroslava Řídkého. Pracoval jako učitel hudební teorie, klavíru a dirigování na Masarykově ústavu hudby F. M. Hradila v Ostravě . Po osvobození se stal kulturním referentem v Brušperku, oblastním inspektorem hudebních škol, tajemníkem brněnské konzervatoře a sbormistrem dělnického pěveckého sboru při Okresním výboru Komunistické strany v Králově Poli. V roce 1949 se stal profesorem dějin hudby a teoretických předmětů na Pražské konzervatoři a externě učil opět na brněnské konzervatoři a jiných školách. Přes nepopiratelné zásluhy na poli hudební vědy a popularizace vážné hudby byl jednatelem Syndikátu českých skladatelů, stavovské organizace českých skladatelů vážné a populární hudby včetně muzikologů a autorů zhudebněných textů, která existovala od 20. února 1946. V roce 1966 byl jmenován uměleckým ředitelem Státní opery v Brně . Po roce 1968, tedy po příchodu sovětských vojsk na naše území, byl vyloučen z komunistické strany, protože se proti okupaci vysílalo veřejně z divadelního rozhlasu a byl z funkce ředitele odvolán. V roce 1979 odešel do důchodu. Zemřel 2. března 1998 v Brně. Po jeho smrti, kdy byla v nekrologu v Lidových novinách zdůrazněna jeho angažovanost pro komunistický režim , vystoupil na obranu jeho lidských vlastností Václav Žilka ....

Více od autora