Vladimír Lébl byl český muzikolog, divadelní a hudební publicista. Jeho syn Petr Lébl byl český divadelní režisér. Nejprve studoval na smíchovském reálném gymnáziu, které dokončil maturitní zkouškou v roce 1946. Poté nastoupil ke studiu Lékařské fakulty Univerzity Karlovy. Hudba mu během tohoto období byla pouze koníčkem, věnoval se jí jako klavírista v barových kapelách, v sezóně 1948/49 působil v Divadle satiry. Roku 1949 přestoupil na Filozofickou fakultu, kde studoval hudební vědu a etnografii, mj. u Mirko Očadlíka. Absolvoval v roce 1953 diplomní prací Pět kapitol o Leoši Janáčkovi a dále působil na katedře hudební vědy Filozofické fakulty Univerzity Karlovy jako asistent. Roku 1958 se habilitoval disertační prací Vítězslav Novák a získal vědecký titul CSc. Od roku 1957 vedl hudebně dramatického oddělení Divadelního ústavu Ministerstva kultury a věnoval se výzkumu hudebně dramatické tvorby na českém území. Od roku 1955 publikoval v Hudebních rozhledech, později i v časopise Divadlo a v Literárních novinách. V rámci své publicistické činnosti se věnoval zejména soudobé hudbě. V roce 1963 nastoupil do Ústavu pro hudební vědu při československé akademii věd, v rámci svého působení redigoval obsáhlý první díl knihy o dějinách české hudby počátku 20. století. Od roku 1964 zároveň budoval v ústavu zvukovou laboratoř a stál již v roce 1961 u zrodu Elektronické komise při Svazu československých skladatelů. Na tomto poli své činnosti spolupracoval s Miloslavem Kabeláčem a Eduardem Herzogem a v roce 1966 spolupořádal mezinárodní seminář nové hudby jehož se zúčastnil i Pierre Schaeffer. Roku 1965 spoluzaložil Pražskou skupinu Nové hudby, kam patřili i Marek Kopelent, Rudolf Komorous, Josef Bek, Zbyněk Vostřák, Eduard Herzog a Vladimír Šrámek. Byl v kontaktu i s progresivními brněnskými autory, jakými byli Josef Berg, Alois Piňos či Miloš Štědroň. Na přelomu šedesátých a sedmdesátých let vydal čtyři č...

Jan Kouba byl český a československý tesař, rolník, politik Československé strany lidové a poúnorový poslanec Národního shromáždění ČSR, Národního shromáždění ČSSR a Sněmovny lidu Federálního shromáždění. Po absolvování základní školy se vyučil tesařem a pracoval na řadě míst. Od roku 1931 pomáhal na rodinném hospodářství, které v roce 1941 převzal. V letech 1949–1957 působil jako předseda JZD Komařice, v období 1957–1967 v témže JZD pracoval jako tesař. Členem ČSL byl již za první republiky, ale více se politicky uplatnil až po roce 1948. Rychlý vstup do JZD mu zaručil oblibu ze strany „obrozeného“ vedení ČSL. V letech 1945–1953 zastával post člena MNV Komařice, v letech 1950–1960 byl předsedou okresního vedení ČSL v Trhových Svinech a členem Ústředního výboru ČSL. Byl dlouholetým poslancem za ČSL a nositelem vyznamenání Za zásluhy o výstavbu. Ve volbách roku 1954 byl zvolen za ČSL poslancem ve volebním obvodu České Budějovice. Mandát obhájil ve volbách v roce 1960 a ve volbách v roce 1964. V Národním shromáždění zasedal až do konce jeho funkčního období v roce 1968. K roku 1954 se profesně uvádí jako předseda JZD v obci Komařice. Po federalizaci Československa usedl roku 1969 za ČSL do Sněmovny lidu Federálního shromáždění , kde setrval do konce volebního období, tedy do voleb v roce 1971. K roku 1968 je profesně uváděn jako člen JZD.

Narozen 25. 6. 1944 v Jaroměřicích nad Rokytnou. Muzikolog, publicista, producent a redaktor.