Sběrným koncentračním táborem v Terezíně prošlo mezi 42. až 44. rokem 140 tisíc lidí a téměř každý čtvrtý přímo v Terezíně zemřel. Drtivou většinu ostatních čekal v rámci „konečného vyřešení židovské otázky“ transport do vyhlazovacích táborů. Zachránilo jen několik lidí.
Přesto se v Terezíně v tu dobu hrálo divadlo, kabaret, prováděly se opery i oratoria, pořádaly se koncerty, skládala se nová hudba, nacvičovaly se vícehlasé sbory, recitovalo se a psala se poezie, vydávaly se kulturní časopisy, malovalo se. Provozovalo se umění (a hlavně hudba) v tělocvičnách, v půdních prostorách, na nádvoří domů. Je to neuvěřitelná sila lidského ducha a obyčejného lidského hrdinství uprostřed beznaděje, živoření a smrti. Řada badatelů se pokoušela zjistit, proč právě v židovském Terezíně došlo k tak obrovskému kulturnímu kvasu, k té obrovské umělecké nadprodukci, který nikdy neměl a asi už nebude mít obdoby.
Cílem předmětu je proniknout alespoň částečně do této problematiky. Seznámit se se základními fakty a pokusit se trochu pochopit a procítit výjimečnou a hrůznou atmosféru terezínského ghetta a neuvěřitelně živého a živelného kulturního života v této dokonale uzavřené komunitě. Seznámit se s osudy a tvorbou těch, kteří svým hudebním odkazem daleko překročili zdi terezínského ghetta: Jsou to např. skladatelé Pavel Haas, Viktor Ullmann, Hans Krása, Gideon Klein, v Malé pevnosti zahynuvší Rudolf Karel, dále přeživší dirigent Karel Ančerl, pěvec Karel Berman ad. Pochopit kulturní kořeny místa a doby, ze kterých vzešli a pochopit jejich význam a odkaz v kontextu s českými i středoevropskými hudebními dějinami. A v neposlední řadě pochopit a najít vliv těchto událostí i v tvorbě současných autorů, jako je např. Petr Pokorný, Alexandr Goldscheider aj.