Josef Janáček byl český historik a pedagog, který se specializoval především na novověké dějiny Českých zemí. V letech 1945–1949 absolvoval Filosofickou fakultu Univerzity Karlovy. Souběžně studoval i Státní archivní školu v Praze, kterou dokončil v roce 1948. Po studiích pracoval jako archivář v Archivu hl. města Prahy a od roku 1956 jako vědecký pracovník v Historickém ústavu ČSAV. K jeho nejvýznamnějším pracím patří monografie věnované Rudolfu II. , Albrechtu z Valdštejna a českým dějinám 1. poloviny 16. století .

Zdeněk Fiala byl český historik, profesor Univerzity Karlovy. Studoval na filosofické fakultě Univerzity Karlovy v letech 1945–1949, na Státní archivní škole v letech 1946–1948. V letech 1945–1951 pracoval v archivu Ministerstva vnitra. Od roku 1951 působil na FF UK, v roce 1963 byl jmenován profesorem pomocných věd historických a o rok později byl pověřen vedením nově vzniklé katedry pomocných věd a archivního studia . Od roku 1973 byl členem korespondentem ČSAV. Zabýval se především diplomatikou, českými středověkými dějinami a dějinami historiografie. Se svojí nemalou autoritou vstupoval i do dlouhodobějších sporů české historie, jako byl spor o rukopisy a spor o pravost Kristiánovy legendy. Část jeho práce vydala posmrtně jeho žena Gabriela Čechová.

Jakub Pavel byl český historik umění, pedagog a památkář. V letech 1922–1928 studoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy zeměpis a všeobecné dějiny a na Faculté des Lettres v Remeši s podporou stipendia francouzské vlády. Studia ukončil v Praze obhajobou disertace roku 1928. V letech 1928–1930 působil jako středoškolský učitel v Českém Brodě a v letech 1930–1942 na Jiráskově gymnáziu v Praze Resslově ulici 10. V letech 1942–1945 pracoval ve Státním fotoměřickém ústavu. Po válce pracoval na ministerstvu školství a ve Státním ústavu památkové péče . Od roku 1961 byl docentem dějin umění na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Věnoval se dokumentaci památkových měst a objektů. Jako teoretik památkové péče byl spoluautorem a signatářem Benátské charty, která v roce 1964 položila základy moderní mezinárodní památkové péči.