Fedor Michajlovič Dostojevskij
Hráč : (ze zápisků mladého člověka) : román

1920 | Nakladatelství Svoboda a Grosman

Titulní próza, kterou sám autor označuje jako román, je mistrovskou, zčásti autobiografickou studií hráčské vášně: v prostředí lázeňského města se odehrává příběh mladého preceptora, jenž se stává obětí kurtizány „mezinárodního formátu“ a končí jako profesionální hráč.

Novela Věčný manžel líčí svérázný způsob pr…oblému manželského trojúhelníku - až na to, že tady se podváděný manžel dovídá o svých parohách ex post, po smrti své ženy.

Závěrečná Nemilá příhoda je sarkastická povídka o generálovi, který zcela neplánovaně navštíví oslavu svatby svého podřízeného a notně se tam ztrapní. Titulní próza, kterou sám autor označuje jako román, je mistrovskou, zčásti autobiografickou studií hráčské vášně: v prostředí lázeňského města se odehrává příběh mladého preceptora, jenž se stává obě…tí kurtizány „mezinárodního formátu“ a končí jako profesionální hráč.

Novela Věčný manžel líčí svérázný způsob problému manželského trojúhelníku - až na to, že tady se podváděný manžel dovídá o svých parohách ex post, po smrti své ženy.

Závěrečná Nemilá příhoda je sarkastická povídka o generálovi, který zcela neplánovaně navštíví oslavu svatby svého podřízeného a notně se tam ztrapní.

Stav

Dobrý

odřené hrany desek

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Dobrý, odřené hrany desek
Vazba:	pevná, převazba
Počet stran:	176
Jazyk:	česky
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	18. 9. 2025 16:33
Číslo položky:	1393225

O autorovi

Fedor Michajlovič Dostojevskij

Fjodor Michajlovič Dostojevskij se narodil roku 1821 v Moskvě, v rodině lékaře jako druhé z osmi dětí. V roce 1843 zakončil studia na vojenském technickém učilišti v Petrohradě, ale poté se rozhodl pro literaturu. Patřil do skupiny utopického socialisty Michaila Vasiljeviče Petraševského , která vystupovala proti carovi Mikuláši I. V roce 1849 byl Dostojevskij se všemi členy této organizace odsouzen vojenským soudem k trestu smrti. Těsně před popravou jim byl trest změněn nejprve na 4 roky v káznici a později na nucené práce na Sibiři. Zde strávil Dostojevskij deset let; první čtyři roky na nucených pracích a poté jako voják. Byl psychicky a fyzicky na dně a začal trpět epilepsií. Stráž však považovala jeho záchvaty za předstírání. Jelikož si sám prošel peklem, dokázal se vcítit do lidí s narušenou osobností. Po návratu ze Sibiře absolvoval Dostojevskij dva delší pobyty v západní Evropě. Zde pochopil, že morální úroveň zdejší společnosti je špatná. Vyhovovalo mu ale, že se zde mohl věnovat své přehnané hráčské vášni. Neuznával racionalismus, bezohledné jednání podnikatelů, jejich sobectví a příliš velké sebevědomí. Bojoval za proměnu Ruska. Zásadní potřebu změny viděl ve vnitřní proměně jedince, v návratu k pokoře, v respektování ruských tradic. Těmito názory si získal carovu přízeň a úctu. Stále ho však pronásledovala carská policie. K sebevraždám a k despotismu docházelo podle Dostojevského zejména vinou ztráty náboženské opory a přehnaného individualismu. Přál si změnit společnost podle křesťanských ideálů, radikálního převratu se ale bál. Dostojevskij a jeho bratr Michail vydávali v letech 1861–1863 časopis Doba a rok poté časopis Epocha. V letech 1873–1874 byl redaktorem konzervativního časopisu Občan. Když Michail zemřel, Dostojevskij splácel jeho dluhy. Tím se dostal do existenčních problémů. Ve svých dílech psychologicky rozebíral zločince, revolucionáře, prostitutky a lidi s duševními poruchami. Fjodor Michajlovič Dostojevskij byl rozporuplnou osobností. Odmítal se sžít se soudobým Ruskem. Usiloval za každou cenu o nápravu společnosti, ale tím se bezmyšlenkovitě zříkal i vymožeností vyspělé Evropy. Lidi ho považovali za psychologa, což on odmítal. Přesto se stal zakladatelem psychologické prózy a ovlivnil filozofii dvacátého století. Dostojevskij zemřel v roce 1881 na plicní krvácení spojené s rozedmou plic a epileptickým záchvatem.

Více od autora