Max Frisch
Homo faber : zpráva

1967 | Nakladatelství Odeon

Román švýcarského dramatika a spisovatele. Jeho námětem je homo faber, člověk-strůjce, člověk-technik jako typ. Ztělesnitel tohoto typu, inženýr Walter Faber, člověk, který po celý život neměl smysl pro literaturu a umění a který žil ve světě výpočtů a technických referátů, je náhle otřesen silami, které až dosud nebra…l ve svém životě v úvahu, a stojí před otázkami lásky a smrti nepřipraven. Tato jeho nepřipravenost vyústí nakonec v životní katastrofu. Vypravěčem je hrdina, který podává příběh jako věcně pojatou zprávu. Román švýcarského dramatika a spisovatele. Jeho námětem je homo faber, člověk-strůjce, člověk-technik jako typ. Ztělesnitel tohoto typu, inženýr Walter Faber, člověk, který po celý život neměl smysl p…ro literaturu a umění a který žil ve světě výpočtů a technických referátů, je náhle otřesen silami, které až dosud nebral ve svém životě v úvahu, a stojí před otázkami lásky a smrti nepřipraven. Tato jeho nepřipravenost vyústí nakonec v životní katastrofu. Vypravěčem je hrdina, který podává příběh jako věcně pojatou zprávu.

Stav

Dobrý

Skladem pro e-shop Odešleme do 24 h (19. 5. 2026)

O knize

Stav:	Dobrý
Vazba:	brožovaná
Počet stran:	194
Jazyk:	česky
Překladatel:	Helena Nebelová
Edice:	Malá řada Soudobé světové prózy
Vydání:	Vydání první
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	7. 5. 2026 10:22
Číslo položky:	1734136

O autorovi

Max Frisch

Max Frisch byl švýcarský prozaik, dramatik a esejista, patří k spisovatelům německého jazyka ve 20. století. Frisch studoval germanistiku a forenzní psychologii. Od roku 1931 působil jako novinář. Zpočátku psal apoliticky a jen velmi málo textů z této doby bylo později převzato do souborného vydání. V roce 1933 cestoval: navštívil Prahu , Budapešť, Bělehrad, Sarajevo, Dubrovník, Záhřeb, Istanbul, Atény, Bari a Řím. Psal fejetony a na základě zážitků z cest vznikl i jeho první román „Jürg Reinhart - osudová letní cesta“ . Roku 1935 poprvé navštívil Německo a vydal „Malý deník z německé cesty“, ve kterém se vyjadřoval kriticky k antisemitismu. Jeho postoj k nacionálnímu socialismu ovšem tehdy ještě nebyl vyhraněně negativní: obdivně se např. vyjádřil o výstavě Herberta Bayera „Zázrak života“, která propagovala rasové teorie. Jeho první romány také mohly bez problémů v nacistickém Německu vyjít. Teprve ve 40. letech se u něj utvářelo kritické politické vědomí. Retrospektivně bývá tento jeho pozvolný vývoj dáván do souvislosti s konzervativním klimatem na curyšské universitě, kde někteří z profesorů obdivovali Hitlera i Mussoliniho. Po napsání druhého románu „Odpověď z ticha“ , o kterém se později vyjadřoval velmi kriticky, se rozhodl, že již nikdy nebude psát. Začal studovat architekturu . Otevřel si i vlastní architektonické studio. Kvůli nedostatku materiálu způsobenému válkou však svou první a jedinou větší stavbu mohl uskutečnit teprve v roce 1947. Svou architektonickou kancelář zavřel v lednu 1955. Frisch již během studií pravidelně navštěvoval v Curychu divadlo , které tehdy poskytovalo útočiště německým exulantům a nabízelo prvotřídní program. Jeho ředitel Kurt Hirschfeld jej povzbuzoval k psaní pro divadelní scénu. Jeho prvn...

Více od autora