František Muzika, Óndra Łysohorsky
Hłos hrudy

1935 | Nakladatelství Družstevní práce

Sbírka lyricko-epických básní v lašském nářečí. Sbírka lyricko-epických básní v lašském nářečí.

s kódem POETLE: 1 039 Kč

Stav

Velmi dobrý

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Velmi dobrý
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	115
Jazyk:	česky
Ilustrátor:	Ladislav Sutnar
Edice:	Slunovrat
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	27. 3. 2024 11:12
Číslo položky:	803734

O autorech

František Muzika

František Muzika byl český malíř, ilustrátor, typograf a scénograf. V letech 1918–1924 studoval Akademii výtvarných umění v Praze u profesorů Jakuba Obrovského, Karla Krattnera a Jana Štursy. Poté odjel do Paříže, kde v letech 1924–1925 pokračoval ve studiích na Académie des beaux-arts. V letech 1945–1970 působil jako profesor na VŠUP v Praze ve Speciálním ateliéru užité grafiky ke knižní úpravě a plakátu. V roce 1921 vstoupil do Devětsilu, ale hned následující rok přešel do SVU Mánes. Dále byl členem Nové skupiny. Od roku 1927 spolupracoval s Otakarem Štorch-Marienem a stal se uměleckým ředitelem nakladatelství Aventinum a redaktorem časopisu Musaion. Později pracoval pro nakladatelství Melantrich a František Borový. Byl též významným scénografem, navrhl přes 100 výprav, z toho v letech 1927–1947 provedl 43 výprav pro Národní divadlo v Praze. Vedle rozsáhlé malířské činnosti se věnoval volné, užité a drobné grafice, ilustraci, typografii, karikatuře, výtvarné kritice a scénografii. Byl těsně svázán s meziválečnými avantgardními proudy a ve svých úpravách uplatňoval výrazový repertoár „nové typografie“, přesto má jeho typografická tvorba spíše klasicistní charakter. Muzikovou nejvýznamnější teoretickou prací je dvousvazkové monumentální dílo Krásné písmo ve vývoji latinky , které bylo vydáno i v německém překladu . Jaroslav Seifert, se loučí a vzpomíná na svého celoživotního přítele těmito slovy: Muzikovy obrazy a kresby jsou zastoupeny v mnoha českých a mezinárodních galeriích, včetně Centre Pompidou, Paříž. V Československu začal vystavovat v r. 1922. Článek o historii Pražského jara. Obrázky - logo od F. Muziky zdobi průčelí Rudolfina a Obecního domu.

Více od autora

Óndra Łysohorsky

Óndra Łysohorsky, vlastním jménem Ervín Goj, byl lašský básník, překladatel a pedagog. Své básně psal lašsky a německy. Některé své básně do němčiny přeložil. Narodil se jako deváté dítě horníka Josefa Goje a Aloisie Palikové. Po středoškolských studiích ve Frýdku, Místku, Ostravě a po promoci a získání doktorátu na Německé univerzitě v Praze se natrvalo usadil na Slovensku. Od konce roku 1930 až do nacistické okupace působil jako profesor nejprve v Kremnici, potom v Bratislavě, kde začal spolupracovat s levicovým tiskem. 30. července 1939 byl propuštěn ze státní školské služby. V září 1940 začal přednášet na První státní moskevské pedagogické vysoké škole cizích jazyků. Na jaře 1944 byl povolán na Vysokou vojenskou školu cizích jazyků Rudé armády. Na obou vysokých školách v Moskvě působil až do 30. května 1946. Po návratu do vlasti byl devět měsíců bez zaměstnání. Nakonec dostal místo na gymnáziu, vedl však kursy němčiny pro učitelky mateřských škol. Jeho verše byly přeloženy do 30 světových jazyků, byl členem mnoha literárních organizací, získal dva čestné doktoráty a v roce 1970 byl nominován na Nobelovu cenu za literaturu. Zemřel po těžké a dlouhodobé nemoci v Bratislavě 19. prosince 1989. Byl uložen do rodinného hrobu na frýdeckém hřbitově.

Více od autora