František Lazecký
Hledání klíčů

1971 | Nakladatelství Československý spisovatel

Nová sbírka veršů básníka, překladatele, prozaika a esejisty vychází po delší autorově odmlce. Rýmované i volné verše čerpají většinou obrazy z přírodních motivů a z přírodního dění, méně již z námětů městských či přímo civilizačních a představují zamyšlení nad míjejícím životem, nad jeho náplní, zamyšlení nad míjejíc…ím časem, nad rozhraním minulosti, přítomnosti a budoucnosti, přičemž opakujícím se obrazem je zde brána a klíč. Vedle meditativních veršů jsou zde i verše milostné, verše oslavující život a radost. Nová sbírka veršů básníka, překladatele, prozaika a esejisty vychází po delší autorově odmlce. Rýmované i volné verše čerpají většinou obrazy z přírodních motivů a z přírodního dění, méně již z námět…ů městských či přímo civilizačních a představují zamyšlení nad míjejícím životem, nad jeho náplní, zamyšlení nad míjejícím časem, nad rozhraním minulosti, přítomnosti a budoucnosti, přičemž opakujícím se obrazem je zde brána a klíč. Vedle meditativních veršů jsou zde i verše milostné, verše oslavující život a radost.

s kódem POETLE: 64 Kč

Stav

Dobrý

razítka z knihovny

Vytvořit poptávku

O knize

Stav:	Dobrý, razítka z knihovny
Poznámka:	obálka Jiří Altmann
Vazba:	brožovaná s obálkou
Počet stran:	88, [3]
Jazyk:	česky
Edice:	Nová poezie
Vydání:	1. vyd
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	30. 7. 2021 9:13
Číslo položky:	211539

O autorovi

František Lazecký

František Lazecký byl český spisovatel a básník katolické orientace. Narodil se v rodině slezského rolníka, od roku 1921 studoval na hospodářské škole v Opavě, kde mezi jeho učiteli byl i regionální spisovatel Vojtěch Martínek. Po maturitě 1925 studoval na Vysoké škole zemědělského inženýrství a roku 1930 získal titul inženýra. Souběžně studoval knihovnictví na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, roku 1929 složil státní knihovnickou zkoušku na Státní knihovnické škole v Praze a od roku 1930 byl knihovníkem Ústřední zemědělské a lesnické knihovny Československé akademie zemědělských věd v Praze. V letech 1946–1952 a 1956–1959 byl jejím ředitelem a v letech 1959–1962 externě přednášel knihovnictví na Filozofické fakultě UK. Přispíval do několika katolických literárních časopisů Roku 1969 odešel do důchodu a věnoval se pouze psaní a literatuře, zejména pro děti. Byl členem Umělecké besedy v Praze a Moravského kola spisovatelů. Do literatury vstoupil lyrikou, která až barokně emfaticky představovala spor duše s tělem . Koncem 30. let zjednodušil formu veršů, až k písňovému rytmu, a také témata: začal psát především o domově. Překládal například písně L. v. Beethovena, F. Schuberta nebo M. P. Musorgského, podílel se na překladu Starého zákona a katolického breviáře. Po roce 1945 se začal zabývat tvorbou pro děti, přičemž čerpal z folklorní tradice rodného Slezska . Básně ze 70. let jsou považovány za vrchol jeho tvorby . Psal i eseje, v předválečných letech hlavně s historickou tematikou.

Více od autora