Karel Toman
Hlas hlubin : výbor z díla

1982 | Nakladatelství Odeon

Výbor zahrnuje více než dvě třetiny básníkova díla a obsahuje verše, které přesáhly dobu svého vzniku a mají hodnotu nejen historickou, ale jsou i živou součástí čtenářské potřeby. Ilustroval Karel Svolinský. Výbor uspořádal a doslov napsal Vladimír Justl. Klub čtenářů, svazek 488. Vydání 1. Výbor zahrnuje více než dvě třetiny básníkova díla a obsahuje verše, které přesáhly dobu svého vzniku a mají hodnotu nejen historickou, ale jsou i živou součástí čtenářské potřeby. Ilustroval Karel Sv…olinský. Výbor uspořádal a doslov napsal Vladimír Justl. Klub čtenářů, svazek 488. Vydání 1.

Vyberte kus s kódem LETO26: 20 Kč

Stav

Dobrý

Skladem na prodejně

Další varianty

Stav Dobrý	Skladem na prodejně	LETO26: 20 Kč
Stav Dobrý	Skladem pro e-shop Odešleme do 29. 7.
Stav Velmi dobrý	Skladem pro e-shop Odešleme do 29. 7.

O knize

Stav:	Dobrý
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	153
Jazyk:	česky
Ilustrátor:	Karel Svolinský
Edice:	488. svazek ed. 488. svazek ed. Klub čtenářů
Vydání:	1. vyd
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	7. 3. 2023 14:41
Číslo položky:	513516

O autorovi

Karel Toman

Karel Toman, vlastním jménem Antonín Bernášek , byl český básník, novinář a překladatel z francouzštiny, představitel tzv. generace anarchistických buřičů. Studoval na gymnáziu ve Slaném, od tercie navštěvoval arcibiskupský konvikt v Příbrami, kde roku 1896 odmaturoval. Ve stejném roce odešel do Prahy a začal studovat práva na Karlově univerzitě. Studium nedokončil, postupně zastával několik úřednických míst. V Praze se seznámil s ostatními anarchistickými buřiči sdruženými kolem časopisu Nový kult. Postupně uskutečnil několik cest po Evropě, v rámci kterých navštívil Německo, Nizozemsko, Anglii a Francii. Ze svých cest psal reportáže do českých anarchistických časopisů, v časopisech Niva, Lumír a Lípa publikoval své překlady a literární kritiky. V roce 1911 získal místo kopisty v Zemském archivu, které zastával až do roku 1917. Během první světové války pracoval jako redaktor Národních listů, po válce zastával místo v knihovně Národního shromáždění a spolupracoval s Lidovými novinami. Roku 1925 odešel kvůli srdečnímu onemocnění do penze. Zemřel 12. června 1946 v Praze. Toman byl lyrický básník, který patřil k demokratickému proudu české literatury; nejčastěji bývá řazen do tzv. generace anarchistických buřičů. Tvorba shrnuje zkušenosti z tehdejšího společenského dění, soustředí se především na sociální hnutí, první světovou válku, revoluce. Byl básníkem zkratkovitého slohu: bezprostřední prožitek stylizovaný tímto způsobem soustřeďuje v sobě rozpornou složitost života. Přitom i v melodických, písňově komponovaných verších má každé jednotlivé slovo značnou významovou samostatnost, stojí s okolními ve vztahu významového napětí. Tak Tomanovo dílo spojuje emocionalitu a přístupnost s významovým bohatstvím a dynamikou moderní lyriky. „Kdo ticho miluješ a samotu a v lesích hlubokých a v míru sněžných polí nasloucháš rytmu života, zde někdy neslyšíš hlas hlubin? Zní z dálky karneval vražd, krve, umír...

Více od autora