Knihy
Filozofie a náboženství
Marxismus a Leninismus
Antonio Gramsci
Historický materialismus a filosofie Benedetta ...

Antonio Gramsci
Historický materialismus a filosofie Benedetta Croceho

1966 | Nakladatelství Svoboda

ntonio Gramsci napsal toto své dílo ve fašistickém žaláři. Tvoří součást jeho "Sešitů z vězení", které obsahují na téměř třech tisících stranách Gramsciho poznámy, koncepty a studie, jež vznikly v letech 1929-1935.
V těžkých vězeňských podmínkách, izolován od světa a politiky, od vědeckých knihoven, sužován několik…a těžkými chorobami, projevil Gramsci nejen velkou morální statečnost, ale uchoval si a plně rozvinul také neobyčejnou energii svého pronikavého intelektu. Pracoval na studiích o Machiavellim a revoluční politice, o úloze intelektuálů v moderní společnosti, o literatuře a kultuře. Logika těchto výzkumů dovedla Gramsciho k problematice marxistického filosofického myšlení a ke konfrontaci historického materialismu jednak s Croceho filosofickým idealismem, jednak s jeho mechanistickou deformací, výrazně reprezentovanou Bucharinem. "Historický materialismus a filosofie Benedetta Croceho" tedy v určitém smyslu představuje vyvrcholení a filosofické zobecnění Gramsciho intelektuální práce z celého vězeňského období. A. Gramsci se hlásil k některým myšlenkám zakladatele italské marxistické filosofické tradice Antonia Labrioly. Ve srovnání s ním je však marxistickým myslitelem nové, moderní epochy. Představuje návrat k původnímu Marxovi, ovšem návrat provedený v revolučním dvacátém století. Gramsciho dílo je neustálým kladením filosofických otázek. Jádrem historického materialismu je podle Gramsciho dialektika subjektu a objektu, lidská předmětná praxe, aktivita člověka, jeho dějinná tvorba. Gramsciho pojetí historického materialismu není naturalistické, nýbrž je humanistické, "antropocentrické", činné, ne však fatalistické a eschatologické. Gramsci sám označuje historický materialismus za "absolutní humanismus dějin", za "absolutní historismus".
Gramsciho "Historický materialismus a filosofie Benedetta Croceho" není sice hotové filosofické dílo, protože Gramsci nemohl dát svým poznámkám definitivní a ucelenou podobu, vyznačuje se však hlubokou jednotou velké myšlenkové koncepce, která svým významem daleko přesahuje hranice Itálie. ntonio Gramsci napsal toto své dílo ve fašistickém žaláři. Tvoří součást jeho "Sešitů z vězení", které obsahují na téměř třech tisících stranách Gramsciho poznámy, koncepty a studie, jež vznikly v let…ech 1929-1935.
V těžkých vězeňských podmínkách, izolován od světa a politiky, od vědeckých knihoven, sužován několika těžkými chorobami, projevil Gramsci nejen velkou morální statečnost, ale uchoval si a plně rozvinul také neobyčejnou energii svého pronikavého intelektu. Pracoval na studiích o Machiavellim a revoluční politice, o úloze intelektuálů v moderní společnosti, o literatuře a kultuře. Logika těchto výzkumů dovedla Gramsciho k problematice marxistického filosofického myšlení a ke konfrontaci historického materialismu jednak s Croceho filosofickým idealismem, jednak s jeho mechanistickou deformací, výrazně reprezentovanou Bucharinem. "Historický materialismus a filosofie Benedetta Croceho" tedy v určitém smyslu představuje vyvrcholení a filosofické zobecnění Gramsciho intelektuální práce z celého vězeňského období. A. Gramsci se hlásil k některým myšlenkám zakladatele italské marxistické filosofické tradice Antonia Labrioly. Ve srovnání s ním je však marxistickým myslitelem nové, moderní epochy. Představuje návrat k původnímu Marxovi, ovšem návrat provedený v revolučním dvacátém století. Gramsciho dílo je neustálým kladením filosofických otázek. Jádrem historického materialismu je podle Gramsciho dialektika subjektu a objektu, lidská předmětná praxe, aktivita člověka, jeho dějinná tvorba. Gramsciho pojetí historického materialismu není naturalistické, nýbrž je humanistické, "antropocentrické", činné, ne však fatalistické a eschatologické. Gramsci sám označuje historický materialismus za "absolutní humanismus dějin", za "absolutní historismus".
Gramsciho "Historický materialismus a filosofie Benedetta Croceho" není sice hotové filosofické dílo, protože Gramsci nemohl dát svým poznámkám definitivní a ucelenou podobu, vyznačuje se však hlubokou jednotou velké myšlenkové koncepce, která svým významem daleko přesahuje hranice Itálie.

Stav

Velmi dobrý

Vytvořit poptávku

O knize

Stav:	Velmi dobrý
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	348
Jazyk:	česky
Edice:	Filosofická knihovna
Vydání:	1. vyd.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	2. 5. 2024 14:11
Číslo položky:	833242

O autorovi

Antonio Gramsci

Antonio Gramsci byl italský politik, publicista a marxistický filosof. Jako zakládající člen a vedle Amadea Bordigy, kterého vystřídal ve vedení, nejvýraznější osobnost Komunistické strany Itálie 20. let 20. století, byl dlouhodobě vězněn Mussoliniho fašistickým režimem. Ve svých pracích se zaměřil na analýzu kulturní a politické dominance, je proslulý svou koncepcí kulturní hegemonie jakožto prostředku udržování moci v kapitalistické společnosti. Patří k nejvýraznějším osobnostem marxistického myšlení. Gramsci se narodil v Ales na Sardinii . Byl čtvrté ze sedmi dětí nižšího úředníka Francesca Gramsci. Rodinné jméno odkazuje nejspíš k městu Gramsh v Albánii. Otcovy finanční problémy nutily rodinu k neustálému stěhování po Sardinii, až se konečně usadila v Ghilarze. V r. 1898 byl otec v pochybném procesu odsouzen za zpronevěru a uvězněn, což v rodině prohloubilo již tak značnou chudobu a donutilo malého Antonia opustit školu a vydělávat příležitostnou prací. To trvalo až do otcova propuštění v r. 1904. V dětství prodělal Antonio několik zdravotních potíží, z nichž nejhorším bylo poranění páteře, které vedlo k omezení růstu a shrbení postavy. Zdravotní potíže pak provázely Gramsciho po celý jeho život. Druhý stupeň školy dokončil Gramsci v Cagliari, kde bydlel se svým starším bratrem Gennarem. Ačkoli ten se stal jako bývalý voják militantním socialistou, Antoniovy sympatie měl v tehdy spíše sardinský nacionalismus jako odpověď na zbídačování místních zemědělců a horníků průmyslovým severem. Antonio Gramsci dostal v r. 1911 stipendium na Turínské univerzitě , kde se vrhl do četby a studia jazyků. Gramsci objevoval Turín v čase zvýšené industrializace, kdy fabriky jako Fiat a Lancia proletarizovaly příchozí z chudých zemědělských regionů, na vzestupu byly dělnické odbory a na obzoru první sociální bouře. Gr...

Více od autora