Knihy
Cizojazyčné
Německy (Deutsch)
Gottfried Wilhelm Leibniz
Hauptschriften zur Grundlegung der Philosophie

Gottfried Wilhelm Leibniz
Hauptschriften zur Grundlegung der Philosophie, Band I.

1924 | Nakladatelství Verlag von Felix Meiner

Stav

Dobrý

natrhnutý hřbet, vazba lehce povolená, vše drží

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Dobrý, natrhnutý hřbet, vazba lehce povolená, vše drží
Vazba:	pevná
Počet stran:	viii, 374 +
Jazyk:	německy
Editor:	Ernst Cassirer
Překladatel:	Artur Buchenau
Edice:	107. svazek ed. 107. svazek ed. Philosophische Bibliothek (Meiner)
Vydáno v:	Leipzig
Vystaveno:	5. 2. 2026 12:9
Číslo položky:	1603078

O autorovi

Gottfried Wilhelm Leibniz

Gottfried Wilhelm von Leibniz byl německý filosof, vědec, matematik a teolog píšící převážně v latině a francouzštině. Je považován za polyhistora a univerzálního génia. Zaujímá důležité místo v dějinách filozofie a dějinách matematiky. Nezávisle na Isaacu Newtonovi objevil integrální kalkulus a jeho způsob zápisu se používá dodnes. Spolu s René Descartem a Baruchem Spinozou byl jedním ze tří největších racionalistů 17. století a předchůdců moderní logiky a analytické filosofie. Jeho filosofie se však zároveň odkazovala na scholastickou tradici, ve které logika hrála důležitou roli. Výrazně také přispěl k rozvoji fyziky a techniky a předznamenal myšlenkové pochody, které se později projevily v biologii, medicíně, geologii, teorii pravděpodobnosti, psychologii, jazykovědě či informatice. Věnoval se i politice, právu, etice, teologii a historii. Jeho práce na tuto pestrou škálu témat jsou roztroušeny v mnoha knihách, odborných článcích a desetitisících dopisů. Je známý svým výrokem: „Svěřte mi výchovu a změním tvářnost Evropy“. Narodil se v Lipsku. Jeho otec byl notářem a později i profesorem morálky na univerzitě. Již v brzkém věku ovládal latinu a řečtinu a četl antické autory . Studoval práva a filozofii na univerzitě v Lipsku pod vedením Jakuba Thomasia. V sedmnácti letech získal bakalářský titul. Jeho práce nesla název „O principu individuace“ . Poté studoval v Jeně u profesora matematiky Eduarda Weigela. Zde napsal roku 1666 práci „Rozprava o umění kombinatoriky“ . Ve dvaceti letech se stal doktorem práv na univerzitě v Altdorfu. Na téže univerzitě odmítl nabízenou profesuru, protože se chtěl věnovat více činnostem a profesura by ho omezovala. Nejdříve vykonával diplomatické a knihovnické služby u mohučského kurfiřta a poté na hannoverském dvoře. Toto povolání mu umožňo...

Více od autora