Přejít na hlavní obsah Přejít na hlavní navigaci Přejít na vyhledávání

Doprava zdarma nad 699 Kč po Česku
0 položek – košík

    Top produkt

    Produkty

      Platón
      Gorgias

      2000 | Nakladatelství Oikoymenh

      Gorgias je jeden z Platónových dialogů. Zabývá se rozdílem mezi uměním a zběhlostí , a tím i problémem spravedlnosti. „Veškeré vědění oddělené od spravedlnosti není moudrost, ale lest.“

      Hlavním problémem v textu jsou rozdílné názory Sókrata a Gorgia o pojetí umění. Veškeré vysvětlování se odehrává na příkladě …rétoriky. Gorgias ji pokládá za umění. Zpočátku tvrdí, že je jejím předmětem spravedlivé. Sókratés později dokáže na nesčetných příkladech, že tomu tak není a proč.

      Čím se liší vědění od víry? Pouze vědění je to pravdivé; víra může být pravdivá i nepravdivá. K tomuto faktu dochází Sókratés na příkladě rétoriky. Rétorika je schopnost přemlouvat soudce na soudě, vládnout nad ostatními přemlouváním atd. Rétorika způsobuje pouze víru, neboť je výrobkyní věřivého přesvědčování, ne naučného, k čemu je potřeba moudrost, jak je tomu např. u soudnictví. Předmětem rétoriky je tedy spravedlivé i nespravedlivé. Jako důkaz uvádí výrok Gorgia, že jeho žáci mohou rétoriky využít i nespravedlivě, a že v takovém případě nesmíme trestat jeho učitele. Gorgias tímto přiznává i nespravedlivé užívání rétoriky. Rétorika tedy není uměním o spravedlivém, nýbrž lstí a zběhlostí. Za takovou lest lze pokládat i kuchařství, neboť se pouze tváří, že umí to samé, co lékařství – je jejím padělkem. Stejně je rétorika padělkem soudnictví, zlou a ošklivou věcí, která lstí přesvědčuje, že zná spravedlivé, přitom vytváří jen zdánlivou pravdu. Skutečnou pravdu pozná pouze soudnictví, skutečné dobro pro tělo člověka jen lékařství, a ne kuchařství. Pouze umění je to pravé dobro, neboť žádá rozumu. Zběhlost probíhá bez rozumového výkladu a klame. Je tedy lstí. Když lidem chybí moudrost a rozum, vybírají si to příjemnější, jako např. kuchařství.

      Největším zlem je nespravedlivě jednat. I Gorgias postupně se Sókratem souhlasí, že ten, který zabil nespravedlivě, je ubohý a právě jeho musíme litovat nejvíce. Pokud se ale věci činí spravedlivě, např. zabíjet a vyhánět, je to dobré.

      Pouze rozumný a spravedlivý člověk je šťastný. Tento výrok nám potvrzuje tím, že dokáže, že trest dokáže napravit nespravedlivou, nemocnou duši a že člověk se po spravedlivém trestu, při kterém trpí dobrem, stává šťastnějším, než ten, který se trestu vyhýbá. Dokáže tím, že vše spravedlivé je krásné, dobré a užitečné a že nejošklivější věcí je nespravedlnost. Právě rétorika, ta zběhlost, která není uměním, lze použít pouze jako lest proti nepřátelům, jen k tomu, abychom jim uškodili. To potvrzuje i fakt, že zde není třeba znát rozdíl mezi spravedlivým a nespravedlivým, dobrem a zlem, krásnem a ošklivostí. Lékařství a soudnictví jsou uměními, neboť mohou vše vědecky odůvodnit. Naopak kuchařství náleží slasti, nic neprozkoumává, ani příčiny. Opatřuje pouze příjemné pocity, vše ostatní jí je lhostejné . Pouze umění, jako lékařství a soudnictví, se starají o největší dobro, jsou uměními o pravém spravedlivém dobru a mravním krásnu.

      Text tedy vede k výsledku, že vědění žádá nejen rozumu a moudrosti, ale hlavním prvkem je znalost spravedlivého. Jejím cílem je dobro pro člověka, a pokud došlo k onemocnění duše nespravedlivým, tak napomáhá jejímu uzdravování. Jejím opakem je víra, která pojednává o spravedlivém i nespravedlivém a nejedná se jí o skutečné dobro člověka, jejím cílem je jen zdánlivé dobro.

      Sókratés v dialogu postupuje pomalu a na základě nesčetných příkladů, které každé zvlášť musejí Gorgias, či později i Pólos, potvrdit, napravuje Sókratés jejich špatné a mylné názory. Tím je vlastně osvobozuje od největšího zla, čímž je nepravdivé mínění.

      Občas Platón používá i metod, které nejsou zcela korektní, např. když Gorgias je donucen se studem přiznat, že nenaučí spravedlivému. Později je mu i Kalliklem vytčeno, že jednou posuzuje problém z hlediska přírody , podruhé z hlediska zákona , čímž své protějšky mate. Dle zákona je totiž ošklivější bezpráví činit, dle přírody je ošklivější jej snášet. Právě v tom lze vidět meze textu. Je složitější rozlišit, kdy jedná dle zákona a kdy dle přírody a čeho je zastáncem.       Gorgias je jeden z Platónových dialogů. Zabývá se rozdílem mezi uměním a zběhlostí , a tím i problémem spravedlnosti. „Veškeré vědění oddělené od spravedlnosti není moudrost, ale lest.“

      Hlavní…m problémem v textu jsou rozdílné názory Sókrata a Gorgia o pojetí umění. Veškeré vysvětlování se odehrává na příkladě rétoriky. Gorgias ji pokládá za umění. Zpočátku tvrdí, že je jejím předmětem spravedlivé. Sókratés později dokáže na nesčetných příkladech, že tomu tak není a proč.

      Čím se liší vědění od víry? Pouze vědění je to pravdivé; víra může být pravdivá i nepravdivá. K tomuto faktu dochází Sókratés na příkladě rétoriky. Rétorika je schopnost přemlouvat soudce na soudě, vládnout nad ostatními přemlouváním atd. Rétorika způsobuje pouze víru, neboť je výrobkyní věřivého přesvědčování, ne naučného, k čemu je potřeba moudrost, jak je tomu např. u soudnictví. Předmětem rétoriky je tedy spravedlivé i nespravedlivé. Jako důkaz uvádí výrok Gorgia, že jeho žáci mohou rétoriky využít i nespravedlivě, a že v takovém případě nesmíme trestat jeho učitele. Gorgias tímto přiznává i nespravedlivé užívání rétoriky. Rétorika tedy není uměním o spravedlivém, nýbrž lstí a zběhlostí. Za takovou lest lze pokládat i kuchařství, neboť se pouze tváří, že umí to samé, co lékařství – je jejím padělkem. Stejně je rétorika padělkem soudnictví, zlou a ošklivou věcí, která lstí přesvědčuje, že zná spravedlivé, přitom vytváří jen zdánlivou pravdu. Skutečnou pravdu pozná pouze soudnictví, skutečné dobro pro tělo člověka jen lékařství, a ne kuchařství. Pouze umění je to pravé dobro, neboť žádá rozumu. Zběhlost probíhá bez rozumového výkladu a klame. Je tedy lstí. Když lidem chybí moudrost a rozum, vybírají si to příjemnější, jako např. kuchařství.

      Největším zlem je nespravedlivě jednat. I Gorgias postupně se Sókratem souhlasí, že ten, který zabil nespravedlivě, je ubohý a právě jeho musíme litovat nejvíce. Pokud se ale věci činí spravedlivě, např. zabíjet a vyhánět, je to dobré.

      Pouze rozumný a spravedlivý člověk je šťastný. Tento výrok nám potvrzuje tím, že dokáže, že trest dokáže napravit nespravedlivou, nemocnou duši a že člověk se po spravedlivém trestu, při kterém trpí dobrem, stává šťastnějším, než ten, který se trestu vyhýbá. Dokáže tím, že vše spravedlivé je krásné, dobré a užitečné a že nejošklivější věcí je nespravedlnost. Právě rétorika, ta zběhlost, která není uměním, lze použít pouze jako lest proti nepřátelům, jen k tomu, abychom jim uškodili. To potvrzuje i fakt, že zde není třeba znát rozdíl mezi spravedlivým a nespravedlivým, dobrem a zlem, krásnem a ošklivostí. Lékařství a soudnictví jsou uměními, neboť mohou vše vědecky odůvodnit. Naopak kuchařství náleží slasti, nic neprozkoumává, ani příčiny. Opatřuje pouze příjemné pocity, vše ostatní jí je lhostejné . Pouze umění, jako lékařství a soudnictví, se starají o největší dobro, jsou uměními o pravém spravedlivém dobru a mravním krásnu.

      Text tedy vede k výsledku, že vědění žádá nejen rozumu a moudrosti, ale hlavním prvkem je znalost spravedlivého. Jejím cílem je dobro pro člověka, a pokud došlo k onemocnění duše nespravedlivým, tak napomáhá jejímu uzdravování. Jejím opakem je víra, která pojednává o spravedlivém i nespravedlivém a nejedná se jí o skutečné dobro člověka, jejím cílem je jen zdánlivé dobro.

      Sókratés v dialogu postupuje pomalu a na základě nesčetných příkladů, které každé zvlášť musejí Gorgias, či později i Pólos, potvrdit, napravuje Sókratés jejich špatné a mylné názory. Tím je vlastně osvobozuje od největšího zla, čímž je nepravdivé mínění.

      Občas Platón používá i metod, které nejsou zcela korektní, např. když Gorgias je donucen se studem přiznat, že nenaučí spravedlivému. Později je mu i Kalliklem vytčeno, že jednou posuzuje problém z hlediska přírody , podruhé z hlediska zákona , čímž své protějšky mate. Dle zákona je totiž ošklivější bezpráví činit, dle přírody je ošklivější jej snášet. Právě v tom lze vidět meze textu. Je složitější rozlišit, kdy jedná dle zákona a kdy dle přírody a čeho je zastáncem.

      Stav

      Velmi dobrý více informací

      Skladem pro e-shop

      299 Kč

      O knize

      Stav:
      Velmi dobrý
      Vazba: brožovaná
      Počet stran: 129
      Jazyk:  česky
      ISBN10: 807298005X
      ISBN: 9788072980055
      Překladatel: František Novotný
      Edice: 3. svazek ed. 3. svazek ed. Knihovna antické tradice
      Vydání: 4., opr. vyd.
      Vydáno v: Praha
      Vystaveno: 29. 1. 2026 15:1
      Číslo položky: 1557710

      O autorovi

      Platón

      Platón

      Platón byl řecký filosof, pedagog a matematik. Jméno Platón je pouze obecně rozšířený pseudonym tohoto filosofa, jeho původní jméno bylo Aristoklés, syn Aristóna a Periktiony. Je považován za jednoho z nejvýznamnějších a nejvlivnějších myslitelů vůbec; britský filosof A. N. Whitehead napsal, že celá západní filosofie je jen komentář k Platónovi. Platón založil athénskou Akademii, jež pak byla vzorem evropským univerzitám a vědeckým institucím. Své spisy psal většinou formou rozprav mezi svým učitelem Sókratem a dalšími osobami, kterým Sókratés svými otázkami pomáhá vyvrátit jejich předsudečné a nezralé názory a dospět k lepšímu poznání. Platón spolu se Sókratem obrátili pozornost filosofů od úvah o povaze a původu světa k otázkám člověka a lidské společnosti. Ústředními tématy pro ně jsou: Je po něm pojmenován měsíční kráter Plato. Platón se narodil roku 428 nebo 427 př. n. l. v jedné z předních athénských rodin. Jeho otec Aristón prý odvozoval svůj původ od athénského krále Kodra, matka Periktioné pocházela z rodu slavného básníka a zákonodárce Solóna a její bratři Charmidés a Kritiás se podíleli na vládě třiceti na konci peloponéské války. Platónovi bratři Adeimantos a Glaukón také vystupují v jeho dialozích a sestra Pótóné byla matka filosofa Speusippa, který po Platónově smrti vedl Akademii. Aristón patrně brzy zemřel a Periktioné si vzala svého strýce Pyrilampa, diplomata a přítele Perikleova. S ním měla syna Antifóna, který vystupuje v dialogu Parmenidés. Platón, který o sobě téměř nepíše, dává všem vystupovat v sókratovských dialozích. Podle Diogena Laertia dostal jméno Aristoklés po svém dědovi, přezdívku Platón mu prý dal jeho zápasnický trenér; jiní ji odvozovali od jeho nezvykle širokého čela. V mládí dostal vynikající vzdělání v gramatice, hudbě a gymnastice a s filosofií jej seznámil Kratylos, žák Hérakleitův. Podle tradice se ve dvaceti letech setkal se Sókratem a osm le...

      Více od autora

      • Dopravu hradíme my

        Objednávkám nad 699 Kč

      • Tituly,  které jinde
        nenajdete

        Sběratelské kusy i knižní novinky

      • Balíme ekologicky

        A s radostí

      • Vykupujeme knihy

        Za hotovost a s vlastním odvozem

      Dárkové poukazy

      Zabalený dárek a poukaz s nápisem thank you

      Hledáte dárek pro náročné knihomoly?

      Vybrat poukaz

      Potřebujete místo
      v knihovně?

      Prodejte své knihy
      online!

      Zjistit cenu

      Další knihy v edici Knihovna antické tradice

      Zobrazit vše

      Přidáno do košíku!