Knihy
Historie
Evropská historie
Detlef Brandes
Germanizovat a vysídlit

Detlef Brandes
Germanizovat a vysídlit : nacistická národnostní politika v českých zemích

2015 | Nakladatelství Prostor

Ve své nejnovější práci se Detlef Brandes zabývá především opatřeními a plány nacistického Německa ohledně dalšího nakládání s českým obyvatelstvem Protektorátu Čechy a Morava, které zahrnovaly „rasové“ hodnocení, asimilaci, přesídlování a začlenění do Velkoněmecké říše. Cílem „národnostní politiky“ bylo okupovaný pros…tor germanizovat. Autor popisuje nejen konkrétní události mezi roky 1938–1945, ale sleduje i dlouhodobé cíle třetí říše, pro jejichž realizaci mohly být během války položeny základy a měly být dokončeny až po vítězství tažení na východě. Všímá si situace jak v Protektorátu, tak i v tzv. Říšské župě Sudety.
Na základě zevrubného studia protektorátních dokumentů dokládá, že význam Protektorátu pro německý zbrojní průmysl vyžadoval opatrnější germanizační politiku než třeba v Polsku, protože zde panovaly obavy ze sabotáží a odporu českého obyvatelstva, které by mohly narušit plynulost a výkon výroby. Germanizační záměry a opatření většího rozsahu byly tedy připravovány částečně skrytě – vyvlastňováním v rámci rozšiřování vojenských prostorů, restrikcemi českého školství nebo „rasovým hodnocením“ českého obyvatelstva maskovaným lékařskými prohlídkami. Rasová kategorizace měla vymezit obyvatelstvo vhodné k asimilaci , zbylí „rasově nestravitelní“ měli být po skončení války odsunuti na východ a tam eliminováni.
Jak autor dokládá, Češi měli postupně ztratit znaky kulturního národa, tomu mělo napomoci zavření českých vysokých škol, výrazná redukce českých středních škol, povinná dvojjazyčnost s upřednostněním němčiny. Česká inteligence měla být omezena a předpokládalo se, že se Češi převážně vyučí dělnickým profesím. Naproti tomu nacistická správa protežovala „etnické Němce“, snažila se vytvořit německé koridory bez českého obyvatelstva či podporovala německé kulturní spolky. Rovněž z arizace židovského majetku profitovali především etničtí či protektorátní Němci.
Brandesova kniha je pro českého čtenáře velmi cenná tím, že na základě archivních údajů detailně a věcně informuje o průběhu a rozsahu vyvlastňování a odsunu českého obyvatelstva po záboru Sudet i po vyhlášení Protektorátu, jakož i o rozsahu germanizačních plánů a míře jejich realizace německými a protektorátními úřady. Pečlivě vytvářená mozaika, složená z nesčetných archivně podložených faktů, mezi jiným jasně ukazuje, že nelze zpochybňovat dlouhodobé nacistické záměry, mířící k násilné „rasové“ selekci a následné asimilaci většiny českého obyvatelstva. Autor rovněž na základě studia nacistické germanizační politiky přesvědčivě dovozuje, že tyto snahy zavdaly československé exilové vládě důvody k pozdějšímu odsunu německého obyvatelstva. Rovněž orientaci na SSSR pak shledávala exilová vláda méně nebezpečnou než germanizační záměry okupační správy.
Německý historik Detlef Brandes je znalcem dějin střední Evropy, Protektorátu Čechy a Morava, dějin Němců ve střední Evropě, a zejména česko-německých vztahů. Do svého odchodu do penze v roce 2008 působil na Univerzitě Heinricha Heineho v Düsseldorfu, kde vedl Institut pro kulturu a dějiny Němců ve východní Evropě. Je členem vědecké rady Collegia Bohemica, zaměřujícího se na kulturní dědictví, které v českých zemích vytvářeli německy mluvící obyvatelé. V češtině mu vyšla řada prací, především Češi pod německým protektorátem , rozsáhlá syntéza zachycující německou okupační politiku, českou kolaboraci i historii protinacistického odboje. K jeho dalším pracím patří: Cesta k vyhnání. Plány a rozhodnutí o „transferu“ Němců z Československa a Polska , Exil v Londýně 1939–1943. Velká Británie a její spojenci Československo, Polsko a Jugoslávie mezi Mnichovem a Teheránem a Sudetští Němci v krizovém roce 1938 . Ve své nejnovější práci se Detlef Brandes zabývá především opatřeními a plány nacistického Německa ohledně dalšího nakládání s českým obyvatelstvem Protektorátu Čechy a Morava, které zahrnovaly „rasov…é“ hodnocení, asimilaci, přesídlování a začlenění do Velkoněmecké říše. Cílem „národnostní politiky“ bylo okupovaný prostor germanizovat. Autor popisuje nejen konkrétní události mezi roky 1938–1945, ale sleduje i dlouhodobé cíle třetí říše, pro jejichž realizaci mohly být během války položeny základy a měly být dokončeny až po vítězství tažení na východě. Všímá si situace jak v Protektorátu, tak i v tzv. Říšské župě Sudety.
Na základě zevrubného studia protektorátních dokumentů dokládá, že význam Protektorátu pro německý zbrojní průmysl vyžadoval opatrnější germanizační politiku než třeba v Polsku, protože zde panovaly obavy ze sabotáží a odporu českého obyvatelstva, které by mohly narušit plynulost a výkon výroby. Germanizační záměry a opatření většího rozsahu byly tedy připravovány částečně skrytě – vyvlastňováním v rámci rozšiřování vojenských prostorů, restrikcemi českého školství nebo „rasovým hodnocením“ českého obyvatelstva maskovaným lékařskými prohlídkami. Rasová kategorizace měla vymezit obyvatelstvo vhodné k asimilaci , zbylí „rasově nestravitelní“ měli být po skončení války odsunuti na východ a tam eliminováni.
Jak autor dokládá, Češi měli postupně ztratit znaky kulturního národa, tomu mělo napomoci zavření českých vysokých škol, výrazná redukce českých středních škol, povinná dvojjazyčnost s upřednostněním němčiny. Česká inteligence měla být omezena a předpokládalo se, že se Češi převážně vyučí dělnickým profesím. Naproti tomu nacistická správa protežovala „etnické Němce“, snažila se vytvořit německé koridory bez českého obyvatelstva či podporovala německé kulturní spolky. Rovněž z arizace židovského majetku profitovali především etničtí či protektorátní Němci.
Brandesova kniha je pro českého čtenáře velmi cenná tím, že na základě archivních údajů detailně a věcně informuje o průběhu a rozsahu vyvlastňování a odsunu českého obyvatelstva po záboru Sudet i po vyhlášení Protektorátu, jakož i o rozsahu germanizačních plánů a míře jejich realizace německými a protektorátními úřady. Pečlivě vytvářená mozaika, složená z nesčetných archivně podložených faktů, mezi jiným jasně ukazuje, že nelze zpochybňovat dlouhodobé nacistické záměry, mířící k násilné „rasové“ selekci a následné asimilaci většiny českého obyvatelstva. Autor rovněž na základě studia nacistické germanizační politiky přesvědčivě dovozuje, že tyto snahy zavdaly československé exilové vládě důvody k pozdějšímu odsunu německého obyvatelstva. Rovněž orientaci na SSSR pak shledávala exilová vláda méně nebezpečnou než germanizační záměry okupační správy.
Německý historik Detlef Brandes je znalcem dějin střední Evropy, Protektorátu Čechy a Morava, dějin Němců ve střední Evropě, a zejména česko-německých vztahů. Do svého odchodu do penze v roce 2008 působil na Univerzitě Heinricha Heineho v Düsseldorfu, kde vedl Institut pro kulturu a dějiny Němců ve východní Evropě. Je členem vědecké rady Collegia Bohemica, zaměřujícího se na kulturní dědictví, které v českých zemích vytvářeli německy mluvící obyvatelé. V češtině mu vyšla řada prací, především Češi pod německým protektorátem , rozsáhlá syntéza zachycující německou okupační politiku, českou kolaboraci i historii protinacistického odboje. K jeho dalším pracím patří: Cesta k vyhnání. Plány a rozhodnutí o „transferu“ Němců z Československa a Polska , Exil v Londýně 1939–1943. Velká Británie a její spojenci Československo, Polsko a Jugoslávie mezi Mnichovem a Teheránem a Sudetští Němci v krizovém roce 1938 .

Stav

Velmi dobrý

Vytvořit poptávku

O knize

Stav:	Velmi dobrý
Vazba:	Brožovaná
Počet stran:	357 , 8 obrazových příloh
Jazyk:	česky
ISBN10:	8072603108
ISBN:	9788072603107
Překladatel:	Petr Dvořáček
Edice:	89. svazek ed. 89. svazek ed. Obzor
Vydání:	V českém jazyce vydání první
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	22. 8. 2024 14:25
Číslo položky:	950208

O autorovi

Detlef Brandes

Detlef Brandes je německý historik a profesor na Heinrich-Heine-Universität Düsseldorf. Specializuje se mimo jiné na česko-německé vztahy ve 20. století. Detlef Brandes studoval mezi léty 1960–1967 historii, slavistiku, germanistiku a politologii v Mnichově. Mezi léty 1968–1972 pracoval v Collegiu Carolinu, poté až do roku 1984 na Svobodné univerzitě v Berlíně, kde také habilitoval . V roce 1991 byl jmenován profesorem na Heinrich-Heine-Universität v Düsseldorfu. Detlef Brandes je mj. expertem na česko-německé vztahy. Ve své disertaci se zabýval okupační mocí, kolaborací a odboj v Protektorátu do r. 1942. Později toto téma rozšířil až do období konce okupace. V souvislosti s českými dějinami se zabýval i plány československé exilové vlády na vysídlení sudetských Němců a nacistickými germanizačními plány. V roce 2001 mu byl udělen čestný doktorát Univerzity Karlovy. V roce 2003 mu udělila Akademie věd ČR Čestnou oborovou medaili F. Palackého za zásluhy ve společenských vědách. .* Flüchtlinge und Asyl im Nachbarland. Die Tschechoslowakei und Deutschland 1933 bis 1989. Klartext, Essen 2018, ISBN 978-3-8375-1905-1.

Více od autora