Filosofie vědy v současné době představuje hlavní proud filosofického myšlení. Vývoj vědy, a s ní spjaté techniky a technologie dosáhl takové úrovně, že filosofie se nemůže fenoménu vědy vyhnout a musí na něj určitým - ať už pozitivním, nebo negativním - způsobem reagovat. V úvodní části knihy je podán vývoj poznání od antiky po současnost a s ním spjatá vzrůstající úloha vědy ve společnosti, jež si vyžádala vznik vědního oboru filosofie a metodologie vědy. Rozvojem této disciplíny ve dvacátém století se zabývá druhá část práce. Autor v ní analyzuje základní koncepce vědy od novopozitivismu až k postmodernismu a ukazuje, že filosofie vědy není uzavřeným oborem, ale že pojetí vědy a vědeckosti, stejně jako okruh problémů, jimiž se věda a filosofie zabývají, se v čase proměňují. Kromě klasických koncepcí filosofie vědy, orientujících se především na přírodní vědy, je zkoumán i tzv. sociologický obrat ve filosofii vědy a otázka sociální determinace vědy. Syntéza přírodních a sociálních věd se dnes jeví jako jedna z priorit vědecké metodologie. Novým aspektům filosofie vědy se věnuje závěrečná část knihy. Vedle tradičních problémů realismu, pravdivosti a racionality se do centra pozornosti filosofie vědy dostává i téma člověka v jeho dimenzích sociálních a antropologických, a tím i otázky hodnot a hodnotových orientací, včetně etických zásad vědeckého výzkumu. Dílo je přehledným a hodnotným úvodem do filosofie vědy, nepostradatelným pro vysokoškolské studenty, vědecké pracovníky i všechny zájemce o současnou filosofii.