Egon Bondy
Filosofické dílo : Postpříběh, příležitostné eseje a rekapitulace : texty z pozůstalosti II - Sv. IV

2013 | Nakladatelství DharmaGaia

V prvním oddílu závěrečného svazku Bondyho filosofických textů jsou soustředěny eseje, které byly napsány po Příběhu o příběhu, tedy v posledních letech autorova života. Jde zejména o esej Postpříběh , v němž je dále rozpracována většina témat obsažených v předešlé práci i v dalších textech v tomto oddílu: universum ja…kožto „proces“, jako „stálá přítomnost“, možnost „kompenzace utrpení“, návrat k holistické interpretaci universa, konfrontace na Západě stále málo známých taoistických a buddhistických koncepcí s nejposlednějšími poznatky astrofyziky, informatiky atd. Všechny čtyři texty z prvního oddílu vycházejí poprvé. Druhý oddíl tvoří paralipomena Bondyho filosofického díla, tedy texty, které z různých důvodů autor nezařadil do předchozích svazků: první dva byly dříve vydány jen samizdatově a dva zbylé eseje jsou zde publikovány úplně poprvé. O textu Prozatímní bilance se autor častěji zmiňuje v Příběhu o příběhu jakožto o „fatálním eseji“: jeho zveřejnění tedy přispívá k pochopení širších souvislostí Bondyho filosofického díla z posledního období. Do třetího oddílu byly zařazeny Bondyho „filosofické rekapitulace“, tj. popularizační texty, v nichž v různých obdobích shrnul své předchozí filosofické úvahy. Z těchto textů byly dříve vydány Knížka o tom, jak se mi filosofovalo a Kritika nesubstančního modelu . Anglicky psaný esej Why I Am Still a Marxist: The Question of Ontology, jenž tvoří čtvrtý oddíl svazku, vznikl na základě Bondyho spolupráce s prof. Benjaminem B. Pagem , lze číst jako svého druhu popularizační resumé autorovy filosofie. Tento esej nemá žádnou českou předlohu a byl dříve vydán tiskem jen v USA. Edičně připravil Martin Machovec. V Postpříběhu Egon Bondy napsal: Jestliže „pouť“ je možná právě jedině za podmínky, že putuje , a to zcela volně, pak za kategorie typu „smysl“, „cíl“, „účel“ etc., jež ani ze struktury „ontologična“, ani z podstaty axiologické problematiky vůbec nevznikají, nýbrž, jak již mnohokrát bylo řečeno, jsou námi postulovány jen per analogiam s lidskou pracovní praxí a zkušeností, je více než dostačující „náhradou“ záruka nepřetržitého proudu proměn a záruka, že nic nikdy není dirigováno, předurčeno, zakázáno, přikázáno etc., že tedy přirozeným organickým „prostředím“ skutečnosti je neomezená volnost . To pak ale věru není žádná náhrada, ale nalezený poklad! V prvním oddílu závěrečného svazku Bondyho filosofických textů jsou soustředěny eseje, které byly napsány po Příběhu o příběhu, tedy v posledních letech autorova života. Jde zejména o esej Postpříběh …, v němž je dále rozpracována většina témat obsažených v předešlé práci i v dalších textech v tomto oddílu: universum jakožto „proces“, jako „stálá přítomnost“, možnost „kompenzace utrpení“, návrat k holistické interpretaci universa, konfrontace na Západě stále málo známých taoistických a buddhistických koncepcí s nejposlednějšími poznatky astrofyziky, informatiky atd. Všechny čtyři texty z prvního oddílu vycházejí poprvé. Druhý oddíl tvoří paralipomena Bondyho filosofického díla, tedy texty, které z různých důvodů autor nezařadil do předchozích svazků: první dva byly dříve vydány jen samizdatově a dva zbylé eseje jsou zde publikovány úplně poprvé. O textu Prozatímní bilance se autor častěji zmiňuje v Příběhu o příběhu jakožto o „fatálním eseji“: jeho zveřejnění tedy přispívá k pochopení širších souvislostí Bondyho filosofického díla z posledního období. Do třetího oddílu byly zařazeny Bondyho „filosofické rekapitulace“, tj. popularizační texty, v nichž v různých obdobích shrnul své předchozí filosofické úvahy. Z těchto textů byly dříve vydány Knížka o tom, jak se mi filosofovalo a Kritika nesubstančního modelu . Anglicky psaný esej Why I Am Still a Marxist: The Question of Ontology, jenž tvoří čtvrtý oddíl svazku, vznikl na základě Bondyho spolupráce s prof. Benjaminem B. Pagem , lze číst jako svého druhu popularizační resumé autorovy filosofie. Tento esej nemá žádnou českou předlohu a byl dříve vydán tiskem jen v USA. Edičně připravil Martin Machovec. V Postpříběhu Egon Bondy napsal: Jestliže „pouť“ je možná právě jedině za podmínky, že putuje , a to zcela volně, pak za kategorie typu „smysl“, „cíl“, „účel“ etc., jež ani ze struktury „ontologična“, ani z podstaty axiologické problematiky vůbec nevznikají, nýbrž, jak již mnohokrát bylo řečeno, jsou námi postulovány jen per analogiam s lidskou pracovní praxí a zkušeností, je více než dostačující „náhradou“ záruka nepřetržitého proudu proměn a záruka, že nic nikdy není dirigováno, předurčeno, zakázáno, přikázáno etc., že tedy přirozeným organickým „prostředím“ skutečnosti je neomezená volnost . To pak ale věru není žádná náhrada, ale nalezený poklad!

Stav

Velmi dobrý

Skladem pro e-shop Odešleme do 48 h (22. 5. 2026)

O knize

Stav:	Velmi dobrý
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	315
Jazyk:	česky , anglicky
ISBN10:	8086685780
ISBN:	9788086685786
Editor:	Martin Machovec
Edice:	Filosofické dílo
Vydání:	1. vyd.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	13. 2. 2026 12:13
Číslo položky:	1616584

O autorovi

Egon Bondy

Egon Bondy, vlastním jménem Zbyněk Fišer , byl český básník, prozaik a filosof, výrazný inspirátor českého undergroundu. Jeho otec byl plukovníkem československé armády. V roce 1947 Zbyněk Fišer, budoucí Egon Bondy, přerušil studium na gymnáziu a vydal se na cestu bohémského života bez stálého pracovního poměru. Jako zapálený marxista vstoupil v roce 1947 do KSČ, ale po únoru 1948 z KSČ vystoupil. Jak napsal ve vzpomínkové knize Prvních deset let , žil počátkem 50. let „zjevně jako individuum práce se štítící, kriminální živel a sanktusák – po několik dlouhých let. Byl jsem za tu dobu zase i párkrát v blázinci, ale nepomohlo to. Pro pivo jsem byl schopen všeho“ . Stálý pracovní poměr neměl, „živil“ se i žebrotou a drobnými krádežemi. Koncem 40. let se poznal s Karlem Teigem a Závišem Kalandrou a navázal přátelství s básníkem Ivem Vodseďálkem, nonkonformní literátkou Janou Krejcarovou, později s výtvarníkem Vladimírem Boudníkem a spisovatelem Bohumilem Hrabalem. Boudník brzy odhalil, že Fišer cituje cizí myšlenky a vydává je za vlastní a není schopen posoudit nejjednodušší realitu. V dopisech Mikuláši Medkovi o něm hovoří jako o hysterikovi a samolibém primitivovi. V dubnu 1952 se s ním rozešel. Medek Fišera nesnášel. V jeho denících je zmiňován pouze slovy "byl tu Fišer, hrozně blbý", "velký vztek na Fišera", "ať psi sežerou jeho zdechlinu" Podle Teigeho tvořil Fišer s Krejcarovou polochoromyslnou dvojici, která patří do blázince. S Janou Krejcarovou navázal též intimní vztah a v roce 1949 s ní připravil surrealistický sborník Židovská jména, který obsahoval 15 textů. Každý z přispívajících si zvolil židovský pseudonym, též na protest proti antisemitskému zabarvení vykonstruovaných procesů v Sovětském svazu i v Československu. Od tohoto okamžiku Zbyněk Fišer začal užívat jméno Egon Bondy. V následujících letech psal básně, snil o světové revoluci i o snadném zbohat...

Více od autora