Pierre Augustin Caron de Beaumarchais: Figarova svatba

Pierre Augustin Caron de Beaumarchais, Lorenzo Da Ponte
Figarova svatba : komická zpěvohra o čtyřech dějstvích

1928 | Nakladatelství Zátiší, knihy srdce i ducha

Premiéra opery Die Hochzeit des Figaro se uskutečnila 1.5.1786 ve Dvorním divadle ve vídeňském Burgtheatru. Libretista Da Ponte zmírnil sociální kritiku Beaumarchaisovy divadelní předlohy , která byla poprvé uvedena v r. 1784. Vzniklo postupně několik českých překladů, vedle V. J. Novotného je vytvořili ještě také Eman…uel Ujka , Vítězslav Nezval a Rudolf Vonásek . Tento překlad vyšel k Ostrčilovu novému nastudování v Národním divadle v Praze . Premiéra opery Die Hochzeit des Figaro se uskutečnila 1.5.1786 ve Dvorním divadle ve vídeňském Burgtheatru. Libretista Da Ponte zmírnil sociální kritiku Beaumarchaisovy divadelní předlohy , která byla… poprvé uvedena v r. 1784. Vzniklo postupně několik českých překladů, vedle V. J. Novotného je vytvořili ještě také Emanuel Ujka , Vítězslav Nezval a Rudolf Vonásek . Tento překlad vyšel k Ostrčilovu novému nastudování v Národním divadle v Praze .

Stav

Dobrý

Skladem pro e-shop Odešleme do 48 h (29. 5. 2026)

O knize

Stav:	Dobrý
Vazba:	volná brož
Počet stran:	90
Jazyk:	česky
Editor:	Václav Juda Novotný
Edice:	53. svazek ed. 53. svazek ed. Louka
Vydání:	2. vyd
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	18. 4. 2023 8:34
Číslo položky:	539169

O autorech

Pierre Augustin Caron de Beaumarchais

Pierre-Augustin Caron de Beaumarchais byl francouzský dramatik proslulý svými třemi hrami o Figarovi. Za svého života byl také hodinářem, vynálezcem, hudebníkem, politikem, tajným agentem, nakladatelem, obchodníkem se zbraněmi a v neposlední řadě i revolucionářem ve dvou revolucích . Pierre-Augustin Caron se narodil v neurozené rodině pařížského hodináře jako jediný syn mezi pěti dcerami. Rodina jeho otce byla obstojně zámožná, a tak Pierrovo dětství proběhlo šťastně a bezstarostně. Ve třinácti letech byl vzat do učení, aby mohl pokračovat v otcově podniku. Pierre v učení dobře prospíval, někdy mezi léty 1751–1753 dokonce vylepšil hodinový strojek co do přesnosti určování času. O tento vynález se rozhořel spor s dalším hodinářem M. Lepautem, královským hodinářem, který si vynález nárokoval, a spor byl přednesen až před Akademii a rozřešen ve prospěch mladého Carona. Tato aféra z něj udělala svým způsobem celebritu jak mezi pařížskými měšťany, tak u dvora. Král si ho dal předvést a získal i skvělé zakázky, např. vytvořil hodinky připevněné na prsten pro Madame de Pompadour. Caron se při první příležitosti zbavil své živnosti a zařídil si u dvora sinekuru – stal se v roce 1756 jako výborný flétnista a harfeník učitelem hry na harfu dcer Ludvíka XV. K tomuto postu mu pomohla Marie-Madeleine, žena nižšího královského úředníka Francqueta . O rok později její manžel zemřel a vdova se brzy nato – 22. listopadu 1756 – provdala znovu – za Pierre-Augustina Carona. Caron tak získal podstatné jmění a podle vyženěných pozemků le Bois Marchais začal po brzké manželčině smrti užívat jméno Pierre-Augustin Caron de Beaumarchais. V letech 1759–1760 se spřátelil s M. Pâris-Duverneym, stárnoucím podnikatelem a bankéřem a pod jeho vedením se pustil do spekulací. S Pâris-Duverneyho pomocí získal roku 1760 úřad královského sekretáře. V roce 1763 si zakoupil další úřad a stal se tak ve...

Více od autora

Lorenzo Da Ponte

Lorenzo Da Ponte, původním jménem Emanuele Conegliano byl italský básník a libretista. Da Ponte byl původem Žid, který konvertoval k římskokatolické církvi. Jméno, pod kterým je znám, je jméno biskupa, který ho pokřtil. Změnu víry vzal natolik vážně, že vstoupil do semináře a byl vysvěcen na kněze. V roce 1774 se stal profesorem klasické literatury v Trevisu. Jeho duch však byl příliš neklidný a za své názory, které veřejně hlásal, se mu dostalo opakovaných napomenutí jak od moci církevní, tak i světské. Roku 1776 mu byla za rousseauovskou kritiku tehdejších společenských poměrů výuka zakázána a v roce 1779 byl dokonce v nepřítomnosti odsouzen k patnáctiletému vyhnanství. Nejprve odešel do Drážďan, ale roku 1781 se usadil ve Vídni a podařilo se mu dosáhnout nejvyššího možného postavení. Stal se dvorním básníkem císaře Josefa II. na místě uvolněném Pietrem Metastasiem. Nesmrtelným se stal librety, které napsal pro Wolfganga Amadea Mozarta . V době příprav premiéry Dona Giovanniho pobýval s Mozartem v Praze. O tomto pobytu napsal spisovatel František R. Kraus povídku "Mozart ve Staronové synagoze". Kromě toho však da Ponte napsal řadu libret i pro Antonia Salieriho, Vicenta Martína y Solera, F. G. Bianchiho a řadu dalších skladatelů jejichž jména již upadla v zapomenutí. Byl zřejmě neobyčejně jazykově vybaven, neboť psal s hlubokým citem pro jazyk v několika řečech: italsky, latinsky, německy, francouzsky i anglicky. Po smrti Josefa II. ještě krátce pracoval pro jeho nástupce Leopolda II. Z neznámých důvodů však byl propuštěn a odešel do Londýna, kde kromě toho, že pokračoval v dráze libretisty v divadle King’s Theatre se stal i knihkupcem, antikvářem a nakladatelem. Dostal se do finančních potíží a protože se musel starat o početnou rodinu hledal možnost lépe honorované činnosti za mořem. V roce 1804 odjel do New Yorku s úmyslem pobýt tam jen nějaký čas, al...

Více od autora