Adam Mickiewicz
Dziady : (Slavnost mrtvých)

1947 | Nakladatelství Melantrich

Básnické drama vrcholného představitele polského a evropského romantismu, ve své době přirovnávané významem ke Goethovu Faustovi nebo Byronovu Manfredovi. Název odkazuje na pohanskou litevskou slavnost, sloužící ke vzdání úcty mrtvým předkům.

V roce 1968 byly v Polsku vyvolány celospolečenské nepokoje a politick…á krize vládním zákazem divadelní inscenace Dziad. Ta totiž především pro studentské kruhy znamenala přihlášení se k boji za svobodu národa i jedince a jeho myšlení. Básnické drama vrcholného představitele polského a evropského romantismu, ve své době přirovnávané významem ke Goethovu Faustovi nebo Byronovu Manfredovi. Název odkazuje na pohanskou litevskou slavnos…t, sloužící ke vzdání úcty mrtvým předkům.

V roce 1968 byly v Polsku vyvolány celospolečenské nepokoje a politická krize vládním zákazem divadelní inscenace Dziad. Ta totiž především pro studentské kruhy znamenala přihlášení se k boji za svobodu národa i jedince a jeho myšlení.

Stav

Dobrý

Vytvořit poptávku

O knize

Stav:	Dobrý
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	344
Jazyk:	česky
Překladatel:	František Halas
Vydání:	První vydání
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	16. 1. 2024 13:47
Číslo položky:	733319

O autorovi

Adam Mickiewicz

Adam Bernard Mickiewicz byl polský spisovatel, představitel polského romantismu. Narodil se ve vesnici Zaosie u Novogrodku , kde později studoval dominikánskou školu. Vystudoval na universitě ve Vilniusu a od r. 1819 vyučoval literaturu, historii a práva. Stal se jedním ze zakladatelů tajného spolku Filomatů a Filaretů. V té době se zamiloval do Maryly Wereszczakové, která se ale vdala za bohatšího hraběte Puttkamera. Tato nešťastná láska se projevila v autorově tvorbě. V roce 1823 byl zatčen i se svými přáteli a později vypovězen z Litvy. V letech 1824–1829 pobýval v Rusku – v Petrohradu, Moskvě, na Krymu a v Oděse, kde se stýkal s ruskou kulturní a společenskou elitou té doby, mj. s Puškinem a děkabristy). Poté žil ve Francii a Itálii. Od roku 1838 působil na katedře latinské literatury na Univerzitě v Lausanne, později také jako profesor slovanských literatur na Collège de France v Paříži. Požádal o ruku Evu Ankwiczovou, ale její otec tento svazek nepovolil. Proto se vrátil do vlasti, kde se oženil s krásnou Celine, dcerou Goethovy i Tomáškovy známé, skladatelky a carevniny polské dvorní pianistky Marie Szymanowské. Jejich štěstí netrvalo dlouho – Celine duševně onemocněla. V západní emigraci vystupoval jako jeden z hlavních představitelů polského zahraničního odboje. V září roku 1855 odjel do Istanbulu založit oddíly polské legie a také ze Židů složený tzv. Legion Żydowski pro válku s Ruskem. Zemřel náhle při epidemii cholery, pravděpodobně na tuto chorobu, třebaže se uvažovalo i o otravě arsenikem nebo o výronu krve do mozku. Jeho tělo bylo pohřbeno v Paříži na hřbitově v Montmorency, po třiceti pěti letech jej v roce 1890 převezli do Polska, což se stalo příležitostí k mohutné politické manifestaci.

Více od autora

Komentáře ke knize