Antonín Macek
Dvě povídky

1911 | Nakladatelství nákladem časopisu Peníze (Marie Klikové) Marie Kliková

Bibliofilské vydání dvou povídek Antonína Macka s dřevoryty Josefa Váchala. Vyšlo 35 číslovaných výtisků na ručním papíře. Obsahuje povídky Robert Ďábel a Přítel a milenec. Bibliofilské vydání dvou povídek Antonína Macka s dřevoryty Josefa Váchala. Vyšlo 35 číslovaných výtisků na ručním papíře. Obsahuje povídky Robert Ďábel a Přítel a milenec.

Stav

Dobrý

lehce prasklý hřbet

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Dobrý
Vazba:	pevná
Počet stran:	56 nečíslovaných , 3 nečíslované listy obrazových příloh
Jazyk:	česky
Ilustrátor:	Josef Váchal
Vydáno v:	V Žižkově Praha
Vystaveno:	24. 10. 2023 15:50
Číslo položky:	671983

O autorovi

Antonín Macek

Antonín Macek byl český levicový novinář, spisovatel, dramatik a básník. Narodil se v Mladé Boleslavi, v rodině krejčovského mistra Josefa Macka a jeho ženy Anny, rozené Dlaskové. Jeho život, včetně smrti, ovlivnilo to, že po prodělané spále téměř ohluchl. Ze zdravotních důvodů nedokončil studia na gymnáziu a vyučil se řezbářem. I přes nedokončené vzdělání se věnoval soukromému studiu dějin umění, literatury a filozofie. Studoval též jazyky. Prošel různými zaměstnáními, především v Mladé Boleslavi a později v Českých Budějovicích. Zde musel opustit místo v okresní nemocenské pokladně pro svoje členství v sociálně demokratické straně. V roce 1907 odešel do Prahy a od roku 1898 byl zaměstnán v pražské redakci Práva lidu. Roku 1895 se stal členem Českoslovanské sociálně demokratické strany a od roku 1897 přispíval do jejího tisku. V roce 1921 spoluzakládal Komunistickou stranu Československa. V roce 1900 se oženil – manželka Milada, rozená Selichová . V policejních přihláškách z roku 1900 a 1903 uvedl jako bydliště Nusle, povolání "účetní Rudého práva", resp. "účetní a redaktor". Příčinou smrti byly komplikace po zastaralém zánětu středního ucha. Byl pohřben na Olšanských hřbitovech v Praze. Od roku 1895 až do své smrti spolupracoval s dělnickými periodiky a přispíval do nich. Některá z nich spoluzakládal a vydával . V letech 1911–1920 byl redaktorem Práva lidu, kde také uveřejňoval své básně. Po rozdělení sociálně demokratické strany přešel do redakce Rudého práva, redigoval i další levicové časopisy . Osobní vlastnosti a šířku sebevzdělání Antonína Macka ocenily při jeho odchodu i nelevicové listy, jako Národní listy nebo Zlatá Praha. Po roce 1948 prezentoval tisk Antonína Macka především jako revolučního dělnického básníka a jednoho ze zakladate...

Více od autora